Rozhovory: pondělí 21.8.od 11:00 hodin - PAVEL FOJTÍK, historik, starosta města Nymburk.................... úterý 22.8. od 11:00 hodin - PETR POLESNÝ, lodní kapitán, pamětník srpnové invaze v Praze................... čtvrtek 24.8. od 11:00 hodin - LIBOR KRÁL a MILAN PEKÁREK - cestovatelé na strojích Jawa Mustang.................. pondělí 28.8. 11:00 hodin - KAREL OTAVA, starosta města Lysá nad Labem................. Dotazy posílejte na studio@radiopatriot.cz nebo přes kontaktní formulář na webu..........


Předpověď počasí

Author Archives: pepapodolak

  • 0

44 let od založení ETC v Nymburce, 70. narozeniny Vladimíra Mišíka, 40 let existence legendy Telegraf. K tomu Vltava, Znouzecnost, Blanka Šrůmová a Jan Sahara Hedl a další skvělé skupiny a desítky piv malých pivovarů. V Nymburce se chystá ojedinělá hudební akce

NYMBURK – V Nymburce proběhne dvoudenní hudební akce, která nebude jen tak obyčejným festivalem. Pátek 15. září se ponese v duchu oslavy narozenin a vyseknutí poklony muzikantovi Vladimíru Mišíkovi. V sobotou 16. pak navazuje program třetím ročníkem PivoTestu, což je přehlídka kvalitních piv menších pivovarů a výborné rockové muziky.

Psal se rok 1973, kdy se v domě na náměstí v Nymburce rodilo nové hudební těleso, které si začalo říkat ETC, tvořené Vladimírem Mišíkem (zpěv, kytara), Petrem Pokorným (kytara), Vladimírem Padrůňkem (baskytara) a Miroslavem Hrubým (bicí). „Dostali jsme kontakt na bubeníka Mirka Hrubého, který je místní rodák a ten nám vlastně zkušebnu navrhnul,“ vzpomíná na začátky ETC v Nymburce Vladímír Mišík v knize Rockokodák publicisty Lukáše Trejbala. „Pak jsme si v Nymburce udělali takový malý soustředění, ve zkušebně jsme bydleli. Vegetovali jsme tu tím způsobem, že když jsme se ráno vzbudili, zkoušeli jsme. Když nás to přestalo bavit, šli jsme do nějaký hospody a pak šli zase zkoušet. Vlastně to byly úplný začátky a první sestava ETC vůbec. Nymburk je město, kde ETC vyloudilo první kultivovaný nebo méně kultivovaný tóny. Tady je náš začátek,“ doplňuje Mišík.

Rohový dům na nymburském náměstí, kde v roce 1973 vznikla skupina ETC…

Čas znatelně poskočil a letos je to tedy 44 let, co v Nymburce vznikla jedna z nejvýraznějších rockových kapel v naší hudební historii. Tři ze čtyř zakládajících členů se dokonce objeví na speciálním koncertě na nymburském hřišti „Starý Polaban.“ Skupinu stále vede básník, skladatel a muzikant Vladimír Mišík, do sestavy se po letech na kytaru vrátil Petr „Kulich“ Pokorný a alespoň jako čestný host bude na akci také první bubeník Mirek Hrubý, kterého Mišík s Padrůňkem odloudili tehdy výtečné nymburské formaci Erupce. Geniální baskytarista Vláďa Padrůněk bohužel zemřel v roce 1991, přesto bude na místě určitě silně přítomen ve vzpomínkách.

První foto kapely ETC…od Katky Mišíkové (zleva: Petr Pokorný, Mirek Hrubý, Vladimír Mišík, Vladimír Padrůněk)

Poklona od organizátorů, muzikantů a ocenění od města Nymburk

„Protože letos Vladimír Mišík slaví 70. narozeniny a navíc je tu ta spojitost s Nymburkem, chtěl jsem pojmout akci trochu jinak, než jen jako obyčejný koncert. Rád bych vyjádřil poděkování a úctu tomuto výjimečnému muzikantovi a člověku ryzího charakteru. Stejně tak to doufám cítí i skupiny které na festivalu Pocta Vladimíru Mišíkovi vystoupí a vyslyší nápad zařadit, jen pro tento večer, do programu nějakou Mišíkovu skladbu,“ uvadí spoluorganizátor akce Josef Podolák.

Rada města Nymburk se navíc rozhodla, přímo na podiu udělit Vladimíru Mišíkovi vysoké městské ocenění, Řád stříbrného lva, který předá starosta města Pavel Fojtík.

„Rozhodně nechceme, aby akce působila nějak pateticky, nebo nemístně dojímavě, jen bychom rádi projevili úctu člověku, který nejen v muzice, ale i v osobním životě hodně dokázal,“ dodává Podolák.

Na akci Pocta Vladimíru Mišíkovi vystoupí místní rockové skupiny Nespoutaní hoši, Eclipse of Heaven a Oliverova dálka. Až z Kozojídek u Veselí nad Moravou přijede dívčí folk-punková skupina Rózinky, která slavila velký úspěch na festivalech Trutnov Open Air a pro letošek je to jejich jediný koncert v Čechách. Svým vybroušeným funkem jistě publikum roztančí česko albánští HitFakers a vlídnou melancholií pohladí Blanka Šrůmová, Jan Sahara Hedl a Něžná noc. Produkce festivalu odstartuje v pátek 15. září v 15 hodin.

Na sobotním PivoTestu bude slavit pro změnu místní legenda – Telegraf

Již v první den festivalu budou na čepu některá excelentí piva malých pivovarů. Hlavní přehlídka a ochutnávka ale vypukne až v sobotu, na akci PivoTest Nymburk, který se pro letošek pořadatelé rozhodli uspořádat až po skončení hlavní festivalové sezony. „Letos jsme opět vsadili na malé a menší pivovary,“ říká k výběru piva hlavní pořadatel akce Jiří Jelínek. Kromě více než 20 druhů piva včetně místních Postřižin čeká na návštěvníky osm hudebních vystoupení, z nichž dvě si v soutěži vybrali sami fanoušci. Pořadatelé počítají i s programem pro děti, pamatováno na ně bude i při výběru občerstvení. A na jaké kapely se tedy můžete těšit? Rockovou regionální scénu budou reprezentovat loučenští Razz, z Lysé přijedou Qwil a Diesel. Punkovou scénu i letos zastoupí plzeňská Znouzectnost, po dvou letech si pak návštěvníci budou moci společně s pražskou kapelou KRANZ zazpívat písničky Jirky Schelingera nebo ty od v regionu velmi oblíbené rockové party Telegraf, která letos jede turné ke 40 letům existence. Hvězdou letošního ročníku pak bude stylově svébytná Vltava, která se po dlouhém spánku opět probudila k činnosti.

Stylově svébytná skupina Vltava

Festivalové brány se otevřou v pravé poledne, o začátek hudebního programu se ve 13 hodin postará mladá punková Drsná stěna.

Jednotlivé vstupenky na každou akci zvlášť je možné zakoupit v předprodeji za 250 Kč, dvoudenní pak v předprodeji stojí 450 Kč. V Nymburce si vstupenky můžete zakoupit v Turistickém a informačním centru a v Hudebním klubu Mlejn, v Poděbradech také v Turistickém informačním centru nebo v síti Ticketstream zde


  • 0

Mělník, Poděbrady a Nymburk čeká Free Ride Tour. Doprovodná loď plná překvapení přiveze Jamese Colea, MessenJah a Jana Vrobela aka GnostaG

STŘEDNÍ POLABÍ – Legendy české hiphopové a elektronické scény vystoupí během jednoho týdne na Mělníku, v Poděbradech a v Nymburce. A loď plná překvapení pro děti i dospělé bude pokaždé kotvit poblíž!

James Cole

Jedním z hlavních účinkujících celé tour je český kultovní hiphoper a rodák z Brandýsa nad Labem JAMES COLE. „Chci, aby si mohl každý svůj život řídit podle sebe. Nelíbí se mi, že se poslední dobou ubíráme cestou paušálních zákazů, dohlížení a kontrolování, což je mi hodně nepříjemný. Když stát začne vykonávat paternalistickou roli a rozhodovat o tom, co je pro nás dobrem, tak začínám cítit nesvobodu. Tahle cesta je nebezpečná, protože naši svobodu umenšuje,“ říká Cole ke své účasti na tour, jejímž společným jmenovatelem je svoboda. Na českou hiphopovou scénu se Cole etabloval s projektem Supercrooo, který založil s další legendou domácího hiphopu Hugo Toxxxem. Je jedním z tvůrců filmu Česká RAPublika, pěti sólových alb a řady projektů s legendami jako Orion nebo Mike Trafik.

MessenJah

Na tour vystoupí i špička Reggae/Dancehall scény MessenJah. Spojení chytlavých melodií i textů si získalo mnoho posluchačů napříč generacemi. Kompilace Sklizeň 2011, na níž nechyběla ani MessenJahova tvorba, získala od hudební akademie cenu Anděl v kategorii Reggae/Ska. Nejsilnější stránkou MessenJaha jsou bezesporu živá vystoupení, kterých ročně odehraje okolo stovky.

„Žijeme ve třetím tisíciletí, ale znovu řešíme problémy, který bychom měli mít minimálně sto let vyřešený. Přitom je tu průmyslová revoluce 4.0, informační věk, ekologické problémy a z toho plynoucí výzvy,“ říká ke svému vystoupení na koncertní tour další vystupující, raper Jan Vrobel aka GnostaG.

Jan Vrobel aka GnostaG

Akce je zaměřena nejen na vyznavače hiphopu nebo reggae. Na své si přijdou i rodiny s dětmi, pro než bude nedaleko od koncertního pódia připravena loď symbolizující svobodu a její důležitost.

Do Mělníka připluje loď v neděli 27. srpna ve 12:00. Následovat bude její prohlídka, plavba a soutěže pro děti. Na návštěvníky čeká samozřejmě občerstvení, bez něhož se žádná správná plavba svobody nemůže uskutečnit!

Na Mělníku bude loď kotvit do 28. srpna, kdy se uskuteční první koncert FREE RIDE příštího týdne a to na náměstí Míru. Do Poděbrad připluje loď 31.8., kde FREE RIDE vypukne na Kolonádě. A v Nymburce bude bárka svobody kotvit 1.9. a FREE RIDE bude mezitím probíhat na Kostelním náměstí. Začátek koncertů je naplánován na 14:00.

Vstup je na všechny akce zdarma!


  • 0

Poděbrady festivalem Soundtrack aspirují na zařazení do mapy světových kulturních míst. Dopravní omezení ale Poděbraďáci hlasitě kritizují

PODĚBRADY – V lázeňském městě na Labi se pokouší vytvořit novou tradici festivalu s mezinárodním věhlasem. Již podruhé se zde uskuteční Soundtrack Poděbrady, mezinárodní festival filmové hudby a multimédií, přičemž ten letošní je organizátory označován oficiálně jako první. Pokud se vše povede, Poděbrady mají nakročeno na zápis do minimálně evropského povědomí a časem možná zařazení do celosvětově respektovaných kulturních míst. Samotné Poděbraďáky ale omezení kolem festivalu, mírně řečeno, dráždí. 

Podle prezidenta festivalu Soundtrack Poděbrady, hudebníka Michala Dvořáka, byl loňský jednodenní festival jen jakýmsi trailerem, kdy se tak trochu testovalo místo, možnosti a odezva. Ten skutečný první ročník bude letos a to rovnou čtyřdenní, od čtvrtka 24. do neděle 27. srpna.

Michal Dvořák, který především za festivalem stojí, je široké veřejnosti asi nejvíc znám, jako spoluautor, protagonista a producent světově velmi úspěšného hudebně vizuálního představení Vivaldiano, jako klíčový muzikant ve skupině Lucie a autor filmové hudby (Amerika, Poslední přesun, Mrtvej brouk, Zapomenuté světlo, Panství, Báječná léta pod psa a bezpočet dokumentů, hudby k reklamám a znělek velkých show). Spolupracoval mimo jiné s Peterem Gabrielem, Hansem Zimmrem a Wyclefem Jeanem pro celosvětové televizní spoty Amnesty International. Spolupracoval s režiséry: William Tanen (USA), Carlo Lascano (Španělsko) Jan Hřebejk, Jakub Sommer, Vladimír Michálek, David Sís, Petr Nikolajev, Ondřej Trojan, Ivan Vojnár, Viktor Polesný, Vít Olmer, Adam Rezek a dalšími.

Proč si pro realizaci myšlenky na festival filmové hudby a multimédií vybral právě Poděbrady, Michal Dvořák říká: „Přiznám se, že v Poděbradech jsem byl v roce 2015 vůbec poprvé, když jsme dělali obhlídky míst, pro plánovaný festival Soundtrack, Poděbrady byly na pátém místě možných lokalit. Jenže to město mě hned napoprvé okouzlilo a bylo v podstatě rozhodnuto. Ideální dispozice lázeňského parku, zámek, náměstí, osmnácti jamkové golfové hřiště, parkur, oblíbená filmová lokalita přímo ve městě a v okolí, fotbalové hřiště a vůbec, jak Poděbrady působí, jakou energii vyzařují.“

Posledně jmenovaná lokalita, tedy fotbalový stadion, bude také dějištěm jediného letošního koncertu skupiny Lucie a rovnou výjimečného. „My máme v kapele takový vztah po těch třiceti letech, že se každý respektujeme ve svých soukromých projektech. Velmi mě potěšilo, že mi vlastně sami kluci nabídli, jestli bychom si na Soundtracku Poděbrady nemohli zahrát. Během koncertu předáme Radimu Hladíkovi cenu In memoriam, jako výbornému autorovi filmové hudby, kterou převezme jeho syn a osobně ji předá Michal Pavlíček, který si s námi rovnou i zahraje. Máme unikátní obrazový doprovod připravený právě jen pro tento koncert, který už se nebude opakovat,“ líčí bonusy koncertu skupiny Lucie Michal Dvořák.

Soundtrack Poděbrady město doslova pohltí, na Kolonádě bude probíhat několik výstav, tanečních vystoupení, multimediálních show i některých hudebních čísel, podchod u železničního nádraží se promění ve stanici metra, objeví se nové kavárny a restaurační místa. Ovšem nejintenzevněji bude tepat srdce festivalu na Jiřího náměstí, na nádvořích a v okolí zámku, případně na obou březích Labe. To sebou nese bohužel i výrazná dopravní omezení. Během fesivalu bude pro dopravu uzavřena část centrálního Jiřího náměstí, s omezením se budou lidé potýkat i na Palackého třídě, což je hlavní průtah městěm Praha – Hradec Králové. Omezení budou i v okolí Lázeňské kolonády, respektive Náměstí T.G.Masaryka a v několika dalších ulicích v centru města. „Tato hudba se mi nelíbí, skupinu Lucii neposlouchám, festival mě nezajímá. Nevím, proč kvůli tomu musím mít několik dní auto zaparkované asi kilometr od baráku a musím objíždět náměstí bůhvíkudy,“ vyjádřil značně podrážděně názor na festival Lukáš Malý z Poděbrad. Nutno podotknout, že v tomto pohledu na věc, není rozhodně sám. Na některých internetových sociálních komunitách se již šikují desítky nespokojených obyvatel města, kteří si nechtějí dopravní omezení a jistý diskomfort nechat líbit.

Vraťme se ale k programu samotného festivalu Soundtrack Poděbrady, který by se, bez nadsázky, skutečně mohl během několika let stát stejně úspěšným a uznávaným, jakým je Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary.  

Pátek bude ve znamení koncertu největších filmových hitů Jaroslava Uhlíře a následně Jana P. Muchowa v koncertním prostoru pod zámkem a samozřejmě mnoho doprovodných akcí v parku a ve stanici metra, což je ostatně kontinuální program po celé trvání festivalu.

V sobotu bude udělena další cena In memoriam skladateli nejen filmové hudby, Karlu Svobodovi, při představení Tři oříšky pro popelku. Zlatým hřebem festivalu bude účast italského skladatele Nicoly Piovani, oceněného Oscarem za hudbu ke snímku Roberta Benigniho Život je krásný, který v minulosti spolupracoval i s Federikem Fellinim i jinými legendami. „Následovat bude půlnoční koncert HBO, kdy velký symfonický orchestr uvede nejslavnější melodie z titulů této stanice, například Pustina, i dosud neuvedených řad Hry o trůny, True Blood a přítomna bude například Vladivojna La Chia. Tento megakoncert bude přenášen na několik velkoformátovýh LED televizí a díky využítí Poděbradského zámku, jako projekční plochy, jej uvidí a uslyší všichni na nábřeží a na mostě,“ láká na sobotní večer pro širokou veřejnost prezident festivalu Soundtrack Poděbrady Michal Dvořák. 

Do budoucna jsou podle Dvořáka přislíbené další velké hvězdy filmové hudby, za jednu jmenujme megastar Hanse Zimmera, který by se měl možná už přístí rok objevit na, v Poděbradech netradičním, modrém koberci.

Veškeré informace o festivalu Soundtrack Poděbrady zde

Josef Podolák  

 


  • 0

22 dní na cestě. Přes 6 tisíc kilometrů. Zlomená řídítka, zadřený motor. Déšť, déšť, pod mrakem, déšť. To je příběh Libora a Milana, kteří na motocyklech Mustang vyrazili z Městce Králové k jezeru Lochness a zpět!

MĚSTEC KRÁLOVÉ – Že se dá na Mustangu dojet k chorvatského pobřeží, od loňska díky Liborovi Královi z Městce Králové a Milanovi Pekárkovi z Údrnic, víme. Že se na tomto, všechnomožné jen ne spolehlivém, pohodlném a rychlém stroji, dá dojet k jezeru Lochness do Skotska a dokonce i zpět, jsme zjistili v neděli 13. srpna před polednem. To totiž dorazili oba dva zmiňovaní cestovatelé po dvaadvacetidenní pouti zpět do výchozího místa, tedy do Městce Králové. A přivítalo je několik desítek lidí, kteří jim celou dobu drželi palce a věřili, že to Libor s Milanem dokáží.   

Projet se na motocyklu Jawa Pionýr, konkrétně Mustang po okolí a vnímat vítr ve vlasech, to je pocit, který patří mezi ty velmi příjemné, obzvlášť v letních měsících. Jezdit denně na Pionýru třeba do práce, to už musí být nadšení nebo nutnost. Jet na tomto „motocyklu“ 6.000 km, je už ale ryzí bláznovství…

Pojďme se díky deníku, který Libor s Milanem pečlivě, témeř každý den, psali na svůj facebookový profil S Mustangy v jedné stopě, přiblížit pocitům, které dobrodruzi prožívali na své tří týdenní výpravě.

DEN PRVNÍ

JEDEME!
Je to tady. První den naší cesty do severního Skotska je za námi. My dva fandové motosportu a naši dva historičtí Pionýři Eddie a Alfréd jsme dnes v devět hodin ráno úspěšně vyrazili!

Cestu jsme zahájili podobně jako při minulé cestě v rodném Městci Králové, za doprovodu kamarádů, rodin a fanoušků. Dá se také říct, že již tradičně nás vyprovázela siréna žigulika Veřejné Bezpečnosti, kdo u toho nebyl, asi nepochopí 😊. Bylo pro nás velké překvapení, když jsme zahlédli dokonce povzbuzující transparent.

Celý „slavnostní“ odjezd je v přátelském duchu, popovídáme si s fanoušky, přijmeme vzkazy na rozloučenou, provedeme přednášku o našich stojích a přípravě na cestu. Nakonec samozřejmě společná fotka a za doprovodu několika kamarádů vyjíždíme.

První den na cestě byl bezproblémový po technické stránce, stroje na sobě nedávají nic znát. Horší je to s počasím, které se nám už teď snaží dát najevo, že se máme připravit na Anglické léto. Při projetí Nymburkem nás chytá silný déšť a promokáme na kost. Nebojíme se toho, jsme připraveni. Vytahujeme mundůry, pytle a hurá do pláštěnek!

Podobně jako při loňské cestě na Makarskou i letos, hned první den, potkáváme zvědavce, kteří jen nevěřícně kroutí hlavou. Cesta nám utíká, na tohle jsme se přece celý rok těšili!

Nejprve míjíme dlouhé a táhlé kopce. Při tom si velice dobře vybavujeme přejezd přes Alpy z minulého roku. Plynule navazujeme na další vzpomínku a opět s našimi stroji s maximálkou kolem 50 km/h najíždíme na krátký úsek dálnice. K tomu se dá říct snad jenom to, že naši pionýři to zvládají líp než my 😊.

Cesta ale ubíhá tak rychle, že jsme dorazili až na hranice. Ráno pokračujeme Německem!

A na závěr bychom chtěli poděkovat všem co nás dnes přišli podpořit na odjezd, bylo to něco neskutečného. Také všem sponzorům, kteří naši cestu umožnili a hlavně Vám, kteří nás tu sledujete a fandíte. Držte nám palce, tohle bude jízda!

DEN DRUHÝ

Včerejšek a vlastně také první den naší výpravy do Skotska jsme zakončili kousek za Německými hranicemi. Využili jsme zkušenost z minulého roku a zakempovali jsme hezky se stanem, a to ještě v zákazu vjezdu, kam smějí jen traktory. Ale Němci stejně nepoznají rozdíl mezi traktorem a mustangem, ne? 😊

Po probuzení jsme sbalili šnečí ulitu a preventivně dotáhli řetězy na mašinách. Vyrážíme na asfalt. Cesta je perfektní. Jde o příjemnou změnu, protože Německo známe hlavně z dálnic. Těm se po včerejšku úspěšně vyhýbáme a stojí to za to.

Bohužel se nás drží deštivé počasí. Víc jak polovinu dne prší a my vypadáme jak dva igelitový pytlíky. Je to pro nás výzva, proto přece jedeme!

Během cesty nás potkávají první poruchy. Naše dvojčata, Alfréd a Eddie, trpí od rána stejnou nemocí. Ani jednomu nefunguje tachometr, takže nevíme, jakým závratným tempem se řítíme směr severozápad. Kritičtější moment nastal při příjezdu na jednu křižovatku, kdy Libor prošlápl zadní brzdu. Naštěstí zafungoval reflex a přední brzda a nic se nestalo.

Podvečer se vyvíjí v duchu opravy zničené brzdy a sušení výpravy. Hlavně se psychicky připravujeme na zítřek, třetí den je vždycky kritický. Musíme dorazit na hranice s Belgií.

DEN TŘETÍ

Po včerejší cestě po Německu pokračujeme v úsporném režimu cestování a opět rozbalujeme šnečí ulitu. Tentokrát se ubytováváme mezi kukuřicí. K večeři Milan předvádí své kuchařské umění. Plnohodnotná večeře z polévky, hlavního chodu i dezertu přišla po včerejšku velice vhod.

To nám připomíná, zajímá Vás, jaký je Milan kuchař? Máme zavést speciální kuchařské okénko a dělit se s Vámi o recepty? 😊

Po zalehnutí se snažíme usnout. Ruší nás ale zvuky divokých prasat. Přemýšlíme, jestli by je náš rezervní salám na horší časy přilákal na nezvanou návštěvu. Nakonec usínáme a už asi standardně nás probouzí ranní déšť. Naštěstí se zatím jeví slabě, ale je brzo soudit. Balíme, vyrážíme.

Ujíždíme pár desítek kilometrů a přichází liják. Jedeme, ale nejde to bez pauzírování. Plexiskla se mlží, nevidíme pořádně na cestu. Zastavujeme. Po hodinové přestávce, když se to nejhorší přehnalo pokračujeme. Celou další cestu zvládáme bez větších přestávek.

Ale aby toho nebylo málo přichází kopce, které Pinďouři nezvládají. V dešti tedy do kopce tlačíme oba Mustangy a ještě víc se namáčíme.

Takové podmínky a počasí nám vydrželo prakticky celou dnešní trasu. To znamená 350 km v dešti a větru. Musíme ale pochválit Alfréda a Eddieho. Stroje drží lépe než my a během celého dne, až na nedostatek výkonu v kopcích, nás nenechaly ve štychu.

Po takovém dnu potřebujeme relax, uschnout a sprchu. Zastavujeme tedy u hotelu, ubytováváme se, stroje dáváme pod střechu, aby si také odpočinuly. Bohužel díky počasí se nám nepodařilo dostat se na belgické hranice.

Noc tedy strávíme ještě v Německu a zítra dobyjeme Belgii a rovnou také Brusel!

DEN ČTVRTÝ

Jak jsme již psali, včerejší večer jsme zakončili v hotelu. Celodenní jízda v dešti nás zničila. V hotelu na nás čekal poslední volný pokoj, usušili jsme se, vysprchovali a Milan rozjel ešusovou párty. Ráno je těžké. Po třech dnech na kostitřasu se člověku opravdu nechce z teplý postele. Nakonec ale přeci jen v osm hodin vyrážíme dál. Ujíždíme ale jenom pouhých 6 kilometrů.

Objevil se problém. Eddieho řídítka, o kterých jsme věděli, že nejsou po původním majiteli ve 100% stavu, praskly. Dál s tím jet nemůžeme, zkoušíme se tedy opatrně vrátit a hledat pomoc. Narazili jsme na velké sídlo automobilového týmu RING RACING. Všude kamiony a závodní speciály. Odchytáváme místního mechanika. Pohotový chlápek po prvních dvou slovech reaguje jednoznačně „Připravte to, než já domyju závoďák. To zavaříme!“. Libor je nadšený, tohle je ten pravý autosport! Jdeme do dílny, žádost o zavaření doplňujeme prosbou o vložení kovové trubky do vnitřku řídítek – jako výztuhu. Naší žádosti je vyhověno, kousek trubky, kterou mechanik vzal z kysny na kousky trubek, je na místě, řídítka svařeny! Během opravy se s ochotným pánem bavíme o tom kam jedeme a proč. Vypadá to, že máme nového fanouška 😊. Na cestu nás ještě vybaví kulichy jejich týmu. Abychom prý ve Skotsku nezmrzli. Takový přístup nás baví a jsme za něj moc vděční! Díky Ring Racing!

 

Vyrážíme tedy na cestu. V některých věcech Němci zas tak odlišní nejsou. Všude je to samá objížďka. Kličkujeme tedy sem a tam. Nakonec se nám daří vymotat a konečně překračujeme hranice Belgie. Nakonec vjíždíme do města, kde všude po krajích stojí lidi, potkáváme supersporty největších značek typu Ferrari nebo Maserati. Trochu se děsíme, ale nikde žádný zákaz nebyl. Tedy potkali jsme jednu „mírně přeškrtnutou“ ceduli, ale to bylo fakt jen mírně 😊.

Ze samolepky na jednom autě zjišťujeme, že jsme se přimotali do etapy závodu „Spa Rally“. Problém je, že nám lidi u silnice fandí, takže nemůžeme cuknout. Za zvuku volání „Go! Go! GO!“ za to tedy pořádně bereme a dojíždíme až do města Spa, kde projíždíme finishem. V tuto chvíli si opravdu připadáme jako chudák Koudelka v Jáchyme hoď ho do stroje.

Den zakončujeme dobytím slibovaného Bruselu a dokonce dojíždíme až k Atomiumu. Je ještě větší, než vypadá na fotkách. Dnes tu tedy přespíme a zítra nás čeká pokračování. Rádi bychom se dostali až do Calais. Držte nám palce a zůstaňte na příjmu!

DEN PÁTÝ

Noc na dnešek jsme opět strávili v kukuřičném poli a šnečí ulitě. Budíček v šest, zahajujeme každodenní rituál. Dolíváme benzín z kanystru, balíme stan, snídáme a kolem sedmé vyrážíme z Bruselu směr Francie.

Cesta probíhá v pohodě, jenom Eddiemu měníme svíčku. Po 1500 km má prostě dost. Jedeme na doraz, chceme chytnout trajekt do Británie! Přesně ve dvanáct přejíždíme belgicko-francouzskou hranici.

O půl jedné jsme v Calais. Už před cedulí se jménem města vidíme vysoký plot, ostnatý drát a vyšlapanou cestičku podél. Hotová Ho-chi-minhova stezka. O kousek dál vidíme to, o čem se dříve tak moc psalo. Všude uprchlíci. Leží všude, kde to jen trochu jde. V ruce igelitku a iPhone. Aby byl klid jsou všude přítomní policajti a armáda. Snažíme se v tom zmatku vyznat a najít cestu k trajektu.

Když jsme se propletli „džunglí“ a povedlo se nám vše zařídit přejíždíme k hraniční kontrole. Celník je fajn, vyptává se, už klasicky nám těžko věří a dostává ze sebe – už trochu ohrané – „Wow!“. Do Británie se dá stále cestovat jenom na občanku bez sebemenšího problému. Fasujeme palubní lístky, přijíždíme k nástupní plošině a najíždíme na loď jako první 😊. Kluci jsou přikurtováni, my vyrážíme na prohlídku paluby. V 17:00 trajekt z Francie vyplouvá.

Asi o hodinu a půl později dokončujeme první část naší cesty do Skotska. Čeká tady náš kamarád Jirka, u kterého budeme nocovat první den v Anglii. Zítra máme v plánu provést servis na našich koních a vyrazit na druhou etapu naší cesty. Spojené Království, těš se!

DEN ŠESTÝ

Včera jsme se vylodili v Británii. Ještě v podvečer jsme si projeli Dover a zakotvili ve Folkenstonu u našeho kamaráda Jirky a jeho manželky Evy.

Jirka si bere na starost naše dva smraďochy. Vytahuje svářečku a snaží se přidělat to co už upadlo, anebo vypadá, že brzy upadne. Přeci jen, jsme zatím v polovině cesty! My jsme mezitím pozváni na luxusní večeři a koštujeme místní pivo. To proto, aby se neřeklo, že nejsme Češi 😊.

Ráno nám začíná pravou anglickou snídaní. A to je takový začátek dne, že lepší bychom si nemohli ani přát. Cítíme se tu jako doma. Ještě jednou bychom tímto chtěli Jirkovi a Evě poděkovat za pohoštění, nocleh a vůbec to, že si naši karavanu pustili do domu. Bylo to perfektní a my jsme moc vděční.

Po snídani vyrážíme a pokračujeme se zvykáním si na jízdu vlevo. Opravdu ale stačí pár kilometrů a už nám to ani nepřijde. Jako bychom tak jezdili odjakživa. Počasí se střída všelijak, ale na slejváky při průjezdem Německem to nemá.

Při dnešní cestě jsme měli v plánu navštívit areál natáčení Top Gearu. Bohužel jsme skončili jenom za plotem s cedulí „Výhradně soukromý pozemek“.

Zítra máme v plánu pokračovat směrem na Sever. Chceme se zastavit prohlídnout Stonehenge. Zřejmě budou Eddie s Alfrédem první Mustangové, kteří tuto 4 tisíce let starou památku navštíví.

Přespávání v kukuřičném poli už máme plné zuby, proto dnes spíme v poli obilném. Tak nám držte palce!

DEN SEDMÝ

Noc v obilném poli proběhla nerušeně a probouzíme se do slunečného dne. Trochu se tomu divíme, zatím nám vždy pršelo. Stan je suchý, nemusíme nic sušit, můžeme rovnou balit a zamířit do Stonehenge!

Cesta ubíhá, navíc to máme od startu jenom 40 kilometrů. Už z dálky je vidíme! Nejsme jediní, které napadlo zpříjemnit si sobotní slunečné dopoledne návštěvou památky. Takže stojíme v obrovské koloně aut, která skutečně vede k našemu cíli.

Po všelijakém čekání a proplétání se kolonou parkujeme. Snažíme se dostat co nejblíže, ale není to snadné. Místní si ze Stonehenge udělali docela výnosný byznys. Celé „ohniště“ je obehnané plotem, přístup k němu je jenom jeden, a to přes zpoplatněnou kasu. Když už ale jsme tady, necháváme motorky u vstupu, kupujeme lístky a jdeme na exkurzi. Při bližším pohledu zjišťujeme, že památka je to sice pěkná a stará, ale čistě pragmaticky je to stále jen pár kamenů 😊. Ale jako by to snad ani už jinak nešlo, začíná pršet.

Mokneme, bereme na sebe pláštěnky a pytle. V tu chvíli jsme pro ostatní turisty dost možná větší atrakce, než samotný Stonehenge. Všímá si nás i jeden Čech z Opavy 😊.

Sedáme na motorky a vyrážíme směr Cheltenham, kde budeme nocovat. Máme zde nového kamaráda, fanouška, který nás pozval na večeři, pivo a nocleh. Ukazuje se, že v Anglii je fajn a takový komfort si snad ani nezasloužíme!

Zítra nás čeká dalších 300 km jízdy a překlopení do poslední části cesty. Před sebou máme ještě 900 kiláků anglicko-skotských silnic a vysněný cíl – Jezero Loch Ness.

DEN OSMÝ

Včerejší den byl ve volnějším tempu a kolem půl čtvrté jsme ho zakončili v Cheltenhamu. Fanoušci Dan a Bára nás pozvali k sobě a návštěvu. Z pionýrů shazujeme pár věcí a čistíme výfuk u Eddieho. Už to fakt potřebuje. Jen tak mimochodem, taky se vám zdá, že Eddie je tentokrát daleko rozmazlenější a vyžaduje větší péči než Alfréd?

Po údržbě následuje večeře a pivko. Užíváme si večer, probíráme se zážitky z cest. Dan je kolega motoblázen, tak debatujeme o motorkách a cestování na mašinách. K večeru se rozhodujeme, že musíme vyzkoušet jaké to opravdu je „být v Anglii“ a vyrážíme do města. Zkoušíme tedy klasický britský bar – Pub. Opravdu to tu žije a je nám fajn. Jo, líbí se nám tu!

Ráno začíná na osmou hodinu. Vítá nás teplá snídaně, následovaná přípravami na další cestu. Zjišťujeme, že Alfréd má poškozený držák na brašnu. Vytahujeme tedy fofrpásky a gumicuk. Vše drží, MacGyver by byl na nás hrdý. Loučíme se, darem dostáváme pivo na cestu a vyrážíme dál.

Znovu chceme poděkovat Danovi a Báře za pohoštění, nocleh a moc fajn večer. Doufáme, že jsme se neviděli naposled 😊.

Sluníčko nám přeje, frčíme jak vítr. Ujíždíme dokonce i dešti. Na jeden zátah bez sesednutí ujíždíme 220 kilometrů. Následuje občerstvení a pokračujeme směr Lancaster. Projíždíme Lancesterem a den zakončujeme v nedalekém Kendalu. Vybalujeme šnečí karavanu, Milan připravuje večeři a těšíme se na pokračování.

Zítra nás čeká předposlední etapa před velkým cílem ve Skotsku. Takže nás nepřestávejte sledovat, řekněte o nás známým ať to finále stojí za to!

DEN DEVÁTÝ

Včera večer jsme zakotvili nedaleko Kethamu. Ačkoli tu nejsou zrovna místa na kempování, podařilo se nám sehnat místo pro šnečí karavanu. Kousek vedle silnice tu má místní bača pastvu pro ovce. Ale protože už žádný ovce nemá, nechává bránu ohradníku otevřenou a trávu růst do výšky kolen. Nám ale tráva nevadí, a tak kempujeme.

Až se sami divíme, jak nám zatím v Anglii počasí přeje! To se ovšem mění ráno, kdy díky dešti ani nemůžeme vystrčit čumák ze stanu. Po chvíli čekání, jestli to přejde zjišťujeme, že to nepřejde. Tak rychle balíme, sedáme na stroje a vyrážíme směr Skotsko.

Po asi 50 kilometrech jízdy v dešti konečně pršet přestává a my pomaličku schneme za jízdy. Když konečně vysvítá sluníčko a ustupují i mraky jsme na anglicko-skotských hranicích. Čekáme tu týpka s dudama, který by nás vítal. Ale asi ho vyhodili. Nebo o nás nevědí. Anebo dost možná oboje 😊.

Ale jsme tu, v poslední části naší výpravy. Zastavujeme u cedule, fotíme se, klasicky vylepujeme samolepku výpravy. Protože Edinburg budeme projíždět při cestě zpět, vydáváme se směrem na Glasgow.

Cesta nás vede na skotský venkov, a to je teda něco! Projíždíme scenériemi, které jako motoristi velmi dobře známe z Top Gearu. Všude zeleň, malé zídky a pasoucí se zvířata. To je přesně ono! Tady si naše stroje připadají dobře!

Ale Glasgow je očistec. Vymotat se z tohohle města nám dává zabrat, ale daří se. Kvůli dešti (a možná proto, že Milanova kuchyně je sice dobrá, ale..) zastavujeme u Burgerkingu. Opět jsme atrakce a způsobujeme lidem úsměvy na tvářích.

Dnes máme v kolech 340 km. Vše nám vychází. Zítra je to tady lidičky. Jezero Loch Ness. Náš vysněný cíl!

DEN DESÁTÝ

Dobyli jsme Lochnesku!

Je to tady, dámy a pánové. Dnes je to desátý den, co jsme na cestě na strojích, které mají tolik výkonu, že nás předjíždí cyklisté. Během deseti dnů jsme dojeli z Městce Králové, až k jezeru Loch Ness v severním Skotsku.

Včerejší noc jsme strávili opět ve stanu. Tentokrát pole vystřídal les. Je to zajímavá zkušenost, opět spíme na pozemku, kam jsme se dostali otevřenou bránou. To by se v našich uzavřených lesech jen tak nepodařilo. Tvrdá zem, na které spíme, nás ale vyhání na cestu už kolem sedmé ráno.

Krajina je stále parádní a nepřestáváme zírat. Ale už tradičně nás chytá na cestě déšť. A ten je tak silný, že na nás ani chlup nezůstává suchý. Nakonec musíme zimou zastavit asi 5 kilometrů od cíle. Ruce nás prostě už neposlouchají. Po menším odpočinku, jsme si řekli, že to kousneme. Vyrážíme a během chvilky se objevujeme na kraji jezera Loch Ness.

V místní restauraci si dáváme oběd za odměnu. Hledali jsme příšeru Nessie, ale koukala jenom trochu. Máme tedy podezření, že jí dvoutakty prostě nevoní. Užíváme si tu chvilku. Nakonec sedáme na motorky a jedeme objet jezero kolem dokola. Je obrovský a krásný!

Jsme prostě tady. Půl roků příprav a plánování, shánění sponzorů, řešení problémů. A díky tomu, že jsme to všechno zvládli, a hlavně obrovské podpoře od Vás, z domova, jsme to mohli dát. Děkujeme!

No ale tím rozhodně nekončíme, jsme v polovině! Teď nás čeká neméně napínavá cesta zpět do Čech. Máme vybranou trasu druhou stranou Británie a následně Evropy. Vyrážíme tedy směr Edinburg.

DEN JEDENÁCTÝ

Máme za sebou nocování v obilí, kukuřici, na louce i ve vřesovišti. Takže jsme si řekli, proč to nezkusit uprostřed lesa. Vstáváme na osmou a s hrůzou zjišťujeme, že jsme se utábořili na cizím území. Místní královna a její hnízdo dobývají náš stan. Takže tentokrát je celý proces balení poměrně tryskový.

Na prvním odpočívadle pak děláme už rutinní servis. Dotahujeme řetězy a vyrážíme směr Edinburg. Už je docela fajn, odečítat kilometry k domovu.

Z hor přejíždíme do krajiny kopcovité. Projíždíme se perfektními, klikatými cestami, které jako by projektovali pro motorky. Už jsme si i zvykli na všude přítomné cedule „Pozor na jeleny“. Po chvilce, co nám cedule zevšedněly, ale máme tu čest potkat jednoho kluka ušatýho přímo na silnici. Obří paroží a dvoutaktu se leká. Naštěstí směrem do kopců – od nás. Srážka by zřejmě pro nás nedopadla dobře. kuse dáváme 240 kiláčků a dorážíme do Edinburgu. Počasí drží, dnes zatím žádný déšť!

Milan se celou cestu těší, jak si ve Skotsku koupí pravý kilt. Vzkaz pro Udrnice zní jasně – MÁM JE.

Počasí ale samozřejmě nevydželo a začíná pršet. Takže nasazujeme pláštěnky a pokračujeme. Den zakončujeme v Glashieli. Zítra chceme zdolat další kousek Británie a pomaličku se přiblížit domů 😊.

DEN DVANÁCTÝ

Včera večer jsme po delší době našli ubytování bez větších problémů. Jen mezi námi.. ubytování je opět náš stan a kus louky. Vstáváme ale netradičně, a to už v jednu ráno. Naši Mustangové se asi pohádali a vzbudila nás rána jako kráva. Startujeme ze spacáků, co když se nám někdo snaží stroje ukrást? Nakonec zjišťujeme, že jsme prostě jen špatně zaparkovali a motorky spadly.

Po této události se nám ráno nechce vstávat. Tak využíváme luxusu toho, že zatím jde vše, jak má a odpočíváme déle než normálně. Nakonec, již naprosto klasicky, za deště, vyrážíme. Po padesáti kilácích jsme opět na hranicích Anglie. Tentokrát už potkáváme borce v kyltu. Sice nemá dudy, ale zato má suvenýry. Přejíždíme hranice, vylepujeme pamětní samolepku, loučíme se se Skotskem.

Pokračujeme na jih, pršet nepřestává, a to přispívá k nenadálé situaci. Milan i se svým Mustangem při sjíždění kopce, za zvuku smyku, mizí pod svodidlem. Libor fofrem zastavuje, Milan žije. Alfréd je na tom hůř. Zahajujeme vyprošťovací akci. Ověřujeme si, že i v Anglii jsou lidi zvědaví, ale jen do té chvíle, než by bylo vhodné pomoct. Všichni pouze přibrzdí, kouknou skrz okno a jedou dál.

Po vyproštění sčítáme škody. Uražený zadní držák na bagáž, nalomené zrcátko, ohnutá řídítka a stupačka. V bojových podmínkách se snažíme co nejlépe narovnat vše, co jde. Vyrážíme dál.

Dnes už nás potkala jenom menší palivová krize. V Anglii opravdu nejsou benzinky na každém rohu, jako u nás. Naštěstí dojíždíme na výpary s pumpě, doplňujeme oba stroje i kanystry a letíme, co to jde k dnešnímu cíli, kterým je York.

Zvládli jsme to, kempujeme a zítra nás čeká jeden z posledních dnů na Britské půdě.

DEN TŘINÁCTÝ

Na noc jsme tentokrát zakempovali u silnice. Mysleli jsme si, že v noci žádný provoz nebude, ale šeredně jsme se pletli. Zvuky aut slyšíme ještě teď. Na příští výpravu tedy s sebou bereme značku omezení rychlosti na 20 km/h, abychom se mohli normálně vyspat.

Ačkoli je to proti všemu, co zatím známe, ráno svítí slunce. To nám opravdu vylepšuje náladu a vyrážíme na předposlední etapu po britských ostrovech. Cesta utíká bez potíží, jedeme bez navigace a dokonce se ani neztrácíme!

Po cestě jsme opět za celebrity pro místní partu kluků. Asi v životě neviděli dvoutakt. Nebo Jawu. Nebo Čechy. Asi deset minut si nás natáčí ze všech různých úhlů, jako televizní štáb.

O chvilku později najíždíme opět na hlavní tah, a to rovnou na nejznámější anglickou A1. Směřujeme to na Londýn. Cesta svítí, všichni 4 jedeme na plný výkon. Potkáváme i našeho krajana v kamionu.. i když to teda byl Brňák 😊. Nejprve máváme jen do kabiny, během chvilky už do foťáku. Tak kdyby náhodou, ozvi se nám pane kolego!

Následuje další jobovka od Alfréda, kterému padá řetěz. Tak ho nasazujeme, dotahujeme, rovnou i tankujeme a pokračujeme. Dnes padl historický milník. Byl to první den na cestě bez deště – a tedy hlavně bez pláštěnek!

Zítra nás čeká nocování u našich fanoušků a v neděli vyrážíme přes vodu zpátky!

DEN ČTRNÁCTÝ A DEN PATNÁCTÝ

Poslední „stanovou“ noc v Anglii trávíme na poli za zvuku racků. A abychom tu noc řádně zakončili, a dali rackům najevo, kdo je tady pán, kupujeme a večeříme grilované kuře. Ráno svítí slunce, prostě paráda! Konečně zase příležitost usušit mokrý věci.. všechno nám totiž pomaličku začíná chytat plíseň.

Na 14. den výpravy máme naplánováno urazit „jenom“ 160 km ke kamarádovi Jirkovi. Čekáme s vyražením tedy až na 12 hodinu. Jak už to tak ale v Anglii bývá, ve dvanáct přichází déšť a tentokrát i s bouřkou. Dva dny sluníčko? To přeci nejde!

Zmoklí, jak slepice přijíždíme do Folkentonu kolem šesté. Dáváme si kompletní servis v podobě horký sprchy a začíná také kompletní servis Alfréda. Jirka zastává post mistra svářeče a vaří na Alfrédovi prakticky vše. Nějak se nám kluk skoro rozpadl.

Dáváme dohromady držák na brašny, kříž a nalomený kolík v rozetě, kterého si všiml Jirka. Nebýt toho, mohli jsme být po cestě v pěkným průseru. V zadním kole, podobně jako loňský rok, nacházíme prasklý drát. Tentokrát to necháváme být. Uklidňuje nás vědomí, že už máme vyzkoušené, že kolo u Mustanga se dá v pohodě repasovat-vyplést na břehu Balatonu 😊. Po servisu nás i mašin jdeme spát. Čeká nás poslední den na ostrově.

Ráno nás opět čeká perfektní snídaně – díky! Po snídani, se sluncem v zádech, vyrážíme směr Dover. Po příjezdu do přístavu hledáme místo prodeje lístků. Tam kam nás místní posílají samozřejmě žádné lístky neprodávají a ještě nás stíhá seřvat místní hlídač, že jsme někde, kde vůbec být nemáme.

Nakonec nacházíme, to co potřebujeme. Řadíme se do lajny pro motorkáře a mezi těmi všemi mašinami různých kategorií a značek budíme patřičný rozruch. Pionýra tu opravdu nikdo další nemá! Rozdáváme samolepky, úsměvy a vyrážíme směr Francie!

DEN ŠESTNÁCTÝ A DEN SEDMNÁCTÝ

Jakmile nás pouští z trajektu ven, vyrážíme na cestu a zdoláváme Francii. Na noc se ubytováváme uprostřed kukuřice. Výjimečně vynecháváme vaření. Fish and chips, které jsme odpoledne jedli v Doveru, nás dokonaly zasytili. A asi už – možná – máme trochu plný zuby Milanovy instantní kuchyně 😊.

Ráno začínáme dobývat Belgii. Přežíváme šrumec v chumlu drahých, rychlých aut a ženeme se pod Brusel, kterého jsme si užili až až, při cestě do Skotska. Strašně nás rozčilujou benzínky. Nechápeme, jak tu nemůžou mít ani jednu plnohodnotnou! Kde jinde by se měl člověk na motorce občerstvit, trochu odpočinout a dát si kafe? Nakonec, s posledními kapkami benzínu dojíždíme k jedné, kde mají dokonce i kasu, nejenom automat.

Tankujeme a máme radost, že až do Německa nemusíme problém paliva řešit. Další věc, která nás teda točí ze všeho nejvíc jsou objížďky. Evidentně celoevropský standard prázdninových oprav. A to v Británii jsme za víc jak týden nepotkali ani jednu! Když už něco Britové opravují, dají na silnici kyvadlový semafor, pár kuželů a je to, žádné zajížďky. A to prostě na kontinentu asi nejde. Standardní situace vypadá tak, že potkáváme ceduli, na ní ve francouzštině nápis a šipka. To je sice fajn, když je člověk Francouz, nebo Belgičan, ale pro dva Čechy nic moc. To u nás jsou alespoň objížďky značené po celé trase, tady to opravdu řeší jedním nápisem na začátku. Díky jedné takové objížďce dojíždíme včera na hranice s Německem až kolem osmé. Celé odpoledne jsme zabili v objížďkách a následných kolonách, které ještě vylepšovala odpolední špička. No nic.

Na německých hranicích hledáme místo na stan. Nakonec se ubytováváme na čerstvě posekané louce. Ráno provádíme hygienu, sprchujeme se a vyrážíme napříč posledním státem, který je pro nás už trochu všední. Po úmorné Belgii máme pořádný hlad. Večeři jsme moc nedali, chtěli jsme hlavně spát. Zastavujeme tedy u Lidlu a dáváme si pořádnou snídani.

Počasí nám ale nepřeje. Vytahujeme pláštěnky a projíždíme silným deštěm. Aby toho nebylo málo, k naší radosti, na každém 50 kilometru objížďka! No prostě OBJÍŽĎKA! Geniálně nám to kazí plány, protože nás nutí vyhýbat se zajímavým místům, kterými jsme chtěli projet. Navíc opět značení není dobré a objížďkové trasy jsou hodně do kopce, takže máme problémy s výkonem a místy se stáváme špuntem pro dopravu my.

Asi 100 kilometrů před dnešním cílem se ztrácíme. Objížďka není značená vůbec. Bloudíme a s pomocí místních se vymotáváme zpět na trasu. Do cíle nám chybí 40 kiláků a doufáme, že zítřek bude v lepším duchu.

DEN OSMNÁCTÝ

Máme další zářez na seznamu míst, kde se dá kempovat. Tentokrát jsme to zapíchli přímo uprostřed lesní cesty, kudy projíždí traktory. Vsadili jsme na to, že němečtí traktoristi nedělají noční. Naštěstí jsme se asi nespletli a probudili se ráno v jednom kuse.

Na osmou tedy vyrážíme a těšíme se, že po minulých dnech to dnes konečně pojede. Stroje jedou jako ďas, dokonce i počasí nedělá naschvály. Ale zase se objevují objížďky! A to tak, že jsme si dnes zajeli přes padesát kiláků navrch. Pořád si myslíte, že máme fajn dovolenou? 😉

Jediný na co se po toulání po objížďkách těšíme je jídlo. Cesta k němu je dlouhá a tak když konečně dojíždíme do Ilmenau, zastavujeme u místního Turka na kebab. To nás nabíjí a pokračujeme dál. A jak se už stalo standardem, to dál znamená k další objížďce.

Po náhradní trase padá Alfrédovi řetěz. Jeho rozeta, která se projevila už v Anglii stále není ideální. Tak moc se staráme o rozetu a snažíme se, aby se Milanova motorka nerozsypala odzadu, až se u Alfréda zadřel motor. A to je pecka. Libor se tedy vydává do města pro něco k jídlu a nás čeká noční šichta, ve snaze udělat ze zadřeného Mustanga opět pojízdné vozítko. No držte nám palce, chceme stihnout ten slavnostní příjezd domů!

DEN DEVATENÁCTÝ

Jak asi víte, včerejšek jsme zakončili tak, že jsme u jednoho našeho stroje zadřeli motor. Po chvíli napětí se nám ale podařilo zadřený válec opravit a Alfréd může jet dál. Po opravě rozbalujeme náš příbytek, večeříme a oslavujeme zdařilé dílo. Uprostřed noci přichází silná bouřka. Tentokrát jsme připraveni a motorky podpíráme, aby se nám neskácely.

Po budíčku hledáme nějaký krám. Potřebujeme koupit další ochranu před deštěm. Nakonec nacházíme a Libor si „ušije“ moc hezké kalhoty ze 120 l pytle na odpadky. Vzbuzuje tím pozornost místních švestek. Naštěstí to vypadá, že je zajímají víc motorky než hastroš v pytli. Takový jsme měli alespoň první dojem, když nás obhlídli a odjeli. Bohužel si dali kolečko a pak to přišlo. Z moto nadšenců se stali policajti.

„Jak to, že jedna z Vašich motorek má SPZ v pořádku a druhá, ji má namalovanou fixou?!“. Bráníme se, že u nás s tím není problém. Přeci jen, stroje mají platnou technickou. Předkládáme doklady. Němcům se stále nezdá fixa na jedné značce. Nakonec po Milanovi chtějí řidičák a vysílačkou kontrolují, jestli to není terorista nebo uprchlík. Přece jenom, ti jezdí běžně do Německa na Jawách. Nakonec vše dobře dopadlo, vrací nám papíry a s příslibem „máme to už jen 100 km domů a jedeme rovnou“ nás pouští. Je zajímavé, že mimo této události, nás za celou cestu nikdo nezastavil. Až teda na naše „domácí“. Tímto zdravíme do Městce na služebnu 😉.

Když konečně vyrazíme na poslední „stovku“ k naší čáře, motáme se sérií objížděk a dalších nepříjemností. Na posledních 30 km se dokonale ztrácíme v objížďce, která není značená vůbec. Vytahujeme navigaci a ta nás vede skrz pole, lesy a zase lesy. Když vidíme ceduli „Vejprty“ jsme šťastní.

Těchto 100 km k domovu jsme jeli víc jak 4 hodiny. A to i na stroji jako je pionýr je masakr. Za hranicemi jsme zamířili na Chomutov, a nakonec zakempovali poblíž Mělníka. Takže dobrá zpráva je, že jsme doma. Špatná, že sice jsme doma, ale do Městce nám zbývá ještě pěkný kousek. A tak pokračujeme a vidíme se v neděli!

DEN DVACÁTÝ

O tomto dni deník mlčí 🙂

DEN DVACÁTÝ PRVNÍ

Jste na zítřek připraveni? My hlasíme, že rozhodně ano! Nevíme přesně, jakou odpověď mají naši dva kabrňáci, ale my víme, že i kdyby jsme to měli dotlačit nebo dojet na jedničku, tak zítra v 10:45 budeme v Městci na náměstí na slavnostním příjezdu! Těšíme se na všechny!! 🙂

PS: Milan hlásí, že v tom kiltu bude fakt kus 😉

DEN DVACÁTÝ DRUHÝ

Jsme v cíli!!

K dnešku ani nemáme moc slov. Už od ranních hodin nás přepadlo nadšení, ale zároveň i trochu nervozity z posledního krůčku domů. Cesta jako taková se nesla v klidu a míru, protože domů jsme to měli necelých 50 kilometrů. Jen naše těla říkali, ať už jsme doma. Na příjezd samozřejmě opět svoláváme kamarády s VB a dáváme si s nimi sraz na nedaleké benzínce poblíž Městce. Jak už to u nás bývá zvykem do Městce a na samotné náměstí přijíždíme za zvuky houkačky.

Po příjezdu na náměstí vidíme velký dav fanoušků a kamarádů, kteří nás přišli podpořit. Ovšem to byl jenom začátek.. Už po přijíždění na betonovou plochu se otvírají špunty a my vjíždíme slavnostně do cíle za stříkajícího šampaňského, jako vítězové závodu 🙂 „Jak jste mokrý odjeli, tak mokrý i přijedete!“ říká Milanova mamka a má naprostou pravdu.

Dostáváme první obejmutí od nejbližších, roníme slzy štěstí a přichází překvapení číslo 2. Když jsme nezastihli dudáky v kiltu ve Skotsku, tak si je dáme doma! Jsme neskutečně překvapeni a máme velkou radost, protože takové překvapení jsme opravdu nečekali. Tímto děkujeme nejenom pánům za skvělé hrání, ale i všem, kdo se na tom podílel!

Od té chvíle na nás čeká hromada jídel, které pro nás místní připravili, abychom se prý spravili a nabrali. My souhlasíme, koštujeme a debatujeme o cestě, jako takové.

Proto na závěr bychom Vám chtěli poděkovat za vše, co pro nás děláte. Nečekali jsme takový příjezd a jsme za něj hrozně rádi a taky náležitě pyšni! Taková věc se nebude opakovat a kdo nebyl, opravdu prohloupil. Podpora, která nás provázela celou cestu od Vás byla neskutečná a na dnešním příjezdu se jenom potvrdila v mnohonásobném měřítku.

Když si vzpomeneme, jak nám bylo při jízdě v silném dešti 300 kilometrů a byli jsme nejenom promočení všude, ale i frustrovaný vším, co je kolem nás. To se slovy nedá popsat.. Ovšem když pak otevřete večer stránku a vidíte tu všechnu odezvu, tak si říkáte, že to má smysl a ten smysl, to má DÍKY VÁM!

Děkujeme proto za vše, děkujeme všem co pomohli a pomáhají nám, děkujeme za podporu a děkujeme všem co jste kdy dorazili na naše akce a byli jste jejich součástí. Děkujeme samozřejmě i naším sponzorům bez kterých by to nešlo a jsme za ně velmi rádi! Děkujeme taky za pomoc v Anglii, kterou nám poskytli Jirka s Evou a Dan s Bárou. Také děkujeme Michalovi, který se nám staral o stránku a bez kterého by nebyly reporty takové, jaké byly, protože v sedle se spoustu věcí špatně stíhá.

Nezbývá nám než Vám děkovat a být Vám všem zavázáni! Přesně pro takové momenty to děláme!

Abychom se ovšem přiznali, další cesta není v plánu, ale o tom zase někdy příště 🙂

 


  • 1

Technaři u Poděbrad ukončili party na výzvu policie. Tisíce lidí se vydávají na cestu domů

PODĚBRADY – Louku u Osečka u Poděbrad se na zhruba 30 hodin rozhodli okupovat technaři a užili si zde svoji Technoparty. Bohužel vše bylo nelegální a vše špatně, krom radosti samotných účastníků a všudypřítomného pocitu svobody. Alespoň na pár hodin. 

Technoparty obecně nemívají v očích veřejnosti dobrý kredit. Dosti k tomu přispívají média, která většinou hodnotí celou akci jako skandální, apriory špatnou, nekulturní a div nevolají exorcistu. Tak jednoduché odsoudit technoparty není.  

Na louce u Poděbrad se sjelo údajně až 10 tisíc lidí (oficiálně 6 tisíc), kteří se chtěli bavit a užít si den, dva, se svojí oblíbenou muzikou. Dorazili lidé z Německa, Rakouska, Švýcarska, Polska. Ovšem nejedná se o nějaká sociálně vyloučená individua, jak by nám hlavní media ráda podsunula. Pochopitelně i tací se na akci najdou, ostatně jako v každém desetitisícovém davu. Na místě jsem mluvil se špičkovými programátory, podnikateli, dokonce i s některými  majiteli docela velkých a mezinárodně uznávaných firem. Technoparty rozhodně není záležitost náctiletých, u Poděbrad bylo spíše možné potkat generaci 20, možná i 30+. 

„Zde se setkáváme s fenoménem určité nutnosti vypnutí a ventilace. Dost často jsou organizátory a samozřejmě i samotnými účastníky těchto akcí lidé, kteří pracují hlavou a sedí celé dny u počítače. Berme to tak, že je to pro ně druh relaxu. Nejsou to konfliktní lidé, spíš hledají cestu, jak si na pár dní odpočinout i třeba s použitím alkoholu a nějakých dalších látek, které je uvedou na několik hodin to tranzu. K tomu pak samozřejmě pomůže i monotonní hudba,“ myslí si psycholog Kamil Nekolný. 

Potud vše v pořádku, ale na konečném vyznění těchto akcí má značný vliv ilegálnost, nebo řekněme, počin za hranou zákona. Podle, na místě osloveného velitele antikonfliktního týmu Policie České republiky, se technaři dopouští rovnou několika přestupků, ne li rovnou trestných činů. „Hlavně jsou na cizím pozemku, bez povolení majite. Dále nesplnili ohlašovací povinnost u takové akce a o rušení nočního klidu ani nemluvě,“ uvedl velitel zásahu, který jedním dechem dodal, že by přesně věděl, jak takovou nepovolenou akci okamžitě ukončit, ale nikdo nechce jít do otevřeného konfliktu a přítomné tanečníky násilně vyhnat z místa. CzechTek před dvanácti lety byl prý natolik nezvládnutý, že podobná situace už se nesmí opakovat. 

Technoparty u Poděbrad nakonec skončila po 12. hodině nedělní. Po důrazném upozornění policie, technaři vypnuli aparatury a začali balit. Teď ještě uklidit okupovaný prostor a v podstatě, jako by se nic nestalo. Jenže ono se stalo…

Josef Podolák 


  • 0

Kolín rozšíří síť podzemních kontejnerů o devět míst. K rodinným a bytovým domům přibudou popelnice na plast

KOLÍN – „Oba dva projekty z Operačního programu životní prostředí, na jejichž výsledky jsme čekali několik měsíců, byly úspěšné. Předmětem prvního projektu je vybudování 27 podzemních kontejnerů na tříděný odpad (papír, sklo, plasty), které budou umístěny na 9 sběrných místech v Kolíně,“ okomentoval místostarosta města Kolína Michael Kašpar.

Realizací projektu dojde k rozšíření stávajícího systému nakládání s odděleně sbíranými složkami komunálního odpadu a zároveň ke zvýšení dostupnosti a kvality sběrové sítě pro občany města. Rozšířením stávající sítě sběrných míst o podzemní kontejnery pro tříděný odpad dojde nejen k lepší dostupnosti a zkvalitnění celkové kapacity sběrných míst, ale také zmizí přeplněné a tím pádem i hůře esteticky vypadající nadzemní kontejnery. Městu Kolín se zároveň sníží náklady na jejich údržbu. Pořízením nových sběrných nádob na tříděný odpad dojde také k navýšení podílu vytříděných složek odpadu na celkovém množství komunálního odpadu.

„Podzemní kontejnery jsou zároveň odolnější proti vandalismu. Mám radost z toho, že se podaří instalovat a esteticky zpříjemnit místa, která dnes nejsou oku lahodící. Zmizí, dle mého názoru, nejošklivější místo s kontejnery v Kolíně – u Starého mostu. Další kontejnery budou instalovány v Komenského parku, u zimního stadionu, na Riegrově náměstí, u Jednoty a na dalších místech (celkem přibyde dalších 9 sestav). Z předpokládané ceny (která se upraví dle výběrového řízení na zhotovitele) 9,5 mil. Kč získá město Kolín dotaci ve výši 8 mil. Kč,“ doplnil Michael Kašpar.

„Předmětem druhého úspěšného projektu je pořízení 2 500 ks popelnic na tříděný odpad, konkrétně na plasty. Popelnice (o objemu 240 l) budou umístěny u jednotlivých rodinných a bytových domů v Kolíně. Realizací projektu dojde k rozšíření stávajícího systému nakládání s odděleně sbíranými složkami komunálního odpadu a zvýšení dostupnosti a kvality sběrové sítě pro občany města,“ řekl místostarosta Michael Kašpar.

Realizací projektu se zvýší kapacit sběrných nádob určených pro ukládání plastů, čímž dojde k zamezení nadměrného ukládání tohoto typu odpadů na skládky. Tento efekt bude mít pozitivní dopad na životní prostředí v rámci spádové oblasti projektu. Projekt má pozitivní dopad na životní prostředí a jeho realizace je nezbytná pro dosažení udržitelného rozvoje území. V současnosti vyprodukuje každý občan města Kolína v průměru 220 kg odpadů. Pořízením popelnic pro kolínské občany dojde k recyklaci více než třetiny tohoto množství – plasty tvoří 13 % domovního odpadu, což znamená, že každý občan může vytřídit ročně více jak 28 kg této recyklovatelné suroviny.

„Svoz tříděného odpadu bude probíhat jednou měsíčně u rodinných domů a dvakrát měsíčně u bytových domů. V pravidelných intervalech bude prováděna kontrola vytíženosti nových nádob na tříděný odpad a na základě této kontroly dojde případně k úpravě svozového harmonogramu. V podstatě to bude podobný systém jako u bioodpadu. Pokud bude vše probíhat podle plánu, pak předpokládáme, že na jaře začneme rozdávat popelnice zájemcům. O tom, jakým způsobem se o popelnice přihlásit, budeme včas informovat,“ doplnil Michael Kašpar.


  • 0

Sestry v nymburské nemocnici dostanou přidáno již za červenec

NYMBURK – Bez ohledu na skutečnost, zda Nemocnice Nymburk s. r. o. obdrží finanční prostředky na navýšení mezd středního zdravotnického personálu, pocítí sestry pracující ve směnném nepřetržitém provozu přidání již v červencové výplatě. Každé z nich se mzda zvýší o dva tisíce korun.

„Vyplatíme jim peníze slíbené Ministerstvem zdravotnictví, které vyhlásilo dotační titul, v němž chce poskytnout na navýšení jejich mezd 2.000 korun plus rovněž proplacení sociálního a zdravotního pojištění. A to i v případě, že ještě v srpnu nebudeme mít peníze od ministerstva či kraje na nemocničním účtu. Růst mezd považujeme za jednu z našich priorit, protože jsme si vědomi, že práce ve zdravotnictví je stále podceňována, a přitom je nesmírně důležité, aby naši zaměstnanci byli spokojeni. Protože spokojený zaměstnanec je tou nejpřímější cestou ke spokojenému pacientovi, “ říká Alena Havelková, jednatelka Nemocnice Nymburk s. r. o.

Připomeňme, že i v minulosti kladla nymburská nemocnice důraz na růst mezd. Jen v minulém roce došlo v nymburské nemocnici v průměru k jejich dvanáctiprocentnímu navýšení. V roce 2015 pak k téměř sedmiprocentnímu.

Od 1. září se dvoutisícového přidání dočkají také všichni zdravotničtí asistenti, kteří budou od tohoto data dle zákona č. 201/2017 Sb. zařazeni jako praktická sestra pracující bez dohledu.


  • 0

Pátý ročník festivalu KafíčkoTEK je tady! Tři dny pouličního umění v Poděbradech startují již tento pátek

PODĚBRADY – Poslední víkend v červenci bude v poděbradské ulici Na Valech letos již popáté patřit hudbě všech žánrů. Pod taktovkou Pedro Dickcheese Soundsystem Production a kavárny Kafíčko zde od pátku 28. do neděle 30. července proběhne 5. ročník pouličního hudebního festivalu KafíčkoTEK, který nabídne během tří dnů celkem dvanáct kapel a sólových hudebních vystoupení, divadelní představení pro děti, výtvarnou dílnu a další aktivity.

A na co konkrétně se hudební fanoušci mohou na KafíčkoTEKu těšit? V pátek vystoupí raper Stříbrný Rafael, Orły w Błocie Europy a kolínský revival Kronos Combo. Sobotní program odstartuje americkočeská formace Silver Springs, následovat bude Jan Horák a Zuzana Tvarůžková, psychideličtí Beps‚n’Johnnies, drum’n’bass v podání Hard to Frame a nakonec Shizzle Orchestra. V neděli nejdříve od půl druhé odpoledne zahraje Divadlo Na Cestě představení O Plaváčkovi a po nich nastoupí dnes již legendární formace Forbidden Fruit v čele s MC Henry D, po nich miláček místního publika Vojtaano a celý festival zakončí nymburští VANUA 2.

Krom hudebních vystoupení připravili organizátoři ve spolupráci s Městským kulturním centrem na páteční večer také projekci dokumentárního filmu Samsara v zámeckém letním kině.

Festivalový program startuje v pátek v 17 hodin, v sobotu a v neděli pak ve 14 hodin. Konec hudebního programu v ulici Na Valech je naplánován v pátek a v sobotu na 22 hodinu, projekce filmu v letním kině začíná v pátek ve 22.15. V pátek i v sobotu je pro všechny připravena také afterparty v Underground klubu BOSS BAR.

Vstup na festival je pro všechny návštěvníky po celý víkend zcela zdarma.

Více informací o festivalu najdete na Facebookové události zde.


  • 0

Rocková legenda The Primitives Group zahraje ve Velelibech

VELELIBY U NYMBURKA – Již v sobotu 22. července se v 15 hodin rozezezní první tóny hudebního festivalu ve Velelibech u Nymburka s názvem Aby radost nezmizela. Ten zvláštní název festivalu odkazuje na básníka Ivana Martina Jirouse. Jsou to jeho slova.

Na zahradě hospody U dvou přátel se vystřídá celá řada velmi zajímavých a originálních účinkujících. Mezi nimi například Hally Belly, Oliverova dálka, Bobeš & Band, písničkář Vítek Skřítek Eliáš nebo slavná legenda psychedelic rocku The Primitives Group. Ti se dali znovu dohromady v loňském roce, aby oslavili 50 let od zrození kapely. Frontman Ivan Hajniš, žijící střídavě ve Švédsku a tady, je neúnavný tahoun této legendy, ale i jiných doprovodných kapel, vystupuje i sám.

„Od minulého roku, kdy jsme měli v srpnu beznadějně vyprodanou premiéru v Libockém pivovaru v Praze, stále koncertujeme. Všichni členové Primitivů stáli na podiích po celém světě. Na fesťáček do Velelib se pochopitelně moc těšíme. Doufáme, že i počasí nám bude přát a že se dostaví spousty lidí, kteří mají rádi správnou live muziku a ne tu, co se hraje v českých rádiích. Moc se na vás těšíme,“ uvedl Ivan Hajniš z The Primitives Group.

Akce je takovým pomyslným darem dvou organizátorů, kteří letos dovrší padesát let života. Oba si zahrají na úvod festivalu ve spolku Aktuální diagnóza. „Nějak se cítíme dobře v undergroundu, proto tahle parta čerpá z jejího nejlepšího podhoubí, místo nástrojů obsluhujeme také třeba kovadlinu, valchu, nebo kolejnici,“ směje se jeden z organizátorů Honza Výška.


  • 0

V Nymburce od září zaplatíte parkovné mobilem. Klasické mincové automaty ale zůstávají

NYMBURK – Nymburk zavádí chytré parkování neboli placení parkovného prostřednictvím mobilní aplikace. Řidiči budou moci snadno a pohodlně platit za parkovné přímo z mobilního telefonu, bez nutnosti hledat parkovací automat. Systém chytrého parkování by měl začít platit od září letošního roku. Placení parkovného prostřednictvím parkovacích automatů samozřejmě zůstane.


„Nový způsob placení parkování je určeny pro všechny, kdo využívají podobné mobilní aplikace a znají je z jiných měst. Přes tuto aplikaci je možné také parkovat a platit např. v Kutné Hoře, Kolíně a Poděbradech. Vše bude spuštěno počátkem září v ruku v ruce s novým parkovacím  systémem v historickém centru města,“ informoval starosta Nymburka Pavel Fojtík. 

Plus i pro  kontrolující strážníky

Rada města podpořila chytré parkování v Nymburce prostřednictvím mobilní platební aplikace Smart4City, tj. aplikace umožňující placení parkovného v systému tzv. chytrého pouličního parkování. Řidiči ji budou moci od září využít jako jednu z možností plateb za užití parkovacího místa. Kontrola zaplacení parkovného připadne na strážníky Městské policie Nymburk, kteří budou mít k dispozici speciální nadstavbu aplikace, která jim přesně ukáže, které vozidlo zaplaceno má a na jak dlouho a které ne, nebo už stojí na místě po termínu. 

Mincovní automaty na parkovné zůstanou v Nymburce i nadále.

Do svého chytrého telefonu (smartphonu) s operačním systémem iOS nebo Android může každý bezplatně elektronicky stáhnout aplikaci a následně pohodlně, rychle a bezhotovostně prostřednictvím elektronického bankovnictví zaplatit za parkovné ve městě. Aplikace uživateli umožní zobrazení informací o parkování ve městě, jeho historii plateb a prodlužování parkovací doby bez nutnosti vracení se k vozidlu či parkovacímu automatu a informace. Aplikace také informuje o aktuálním stavu jednotlivých parkovišť a řidič dopředu vidí, kde je právě volno.

Smart4City v Kolíně. Zelené ikony znační volná místa. V aplikaci lze rozkliknout na konkrétní počet.

Systém městu umožní zejména shromažďovat dopravní informace pro zlepšení parkování v Nymburce, zefektivnění využití současných parkovacích míst ve městě, včetně lepšího dohledu nad platební kázní parkujících.

Aplikace ke stažení zde.


Klikni a kup vstupenky

facebook.com/radiopatriot

Vyhledávání na webu

Tip pro Vás…

Aktuální akce v Polabí

Doporučujeme…