ROZHOVORY: Dotazy posílejte na studio@radiopatriot.cz nebo přes kontaktní formulář na webu..........

Author Archives: pepapodolak

  • 0

Nový bazén, nebo rekonstrukce starého? Zastupitelé budou řešit po třech letech stejnou otázku a očekává se změna názoru

NYMBURK – V dubnu 2016 se pro rekonstrukci stávajícího nymburského bazénu vyslovilo 12 zastupitelů, dva byli proti a šest se zdrželo. Ve středu 17. dubna 2019 bude otázka budoucího bazénu v okresním městě opět tématem zasedání místních politiků. A tentokrát se očekává opačný výsledek hlasování, tedy že většina se přikloní ke stavbě úplně nového bazénu.

Bazén byl tématem číslo jedna loňských komunálních voleb v Nymburce. Vítězné sdružení Nymburk s klidem současného starosty Tomáše Macha posbíralo body i za slib odmítnutí rekonstrukce stávajícího plaveckého bazénu na Boleslavské třídě za 250 milionů bez DPH. „V roce 2016 byl za mého starostování odhlasován zastupitelstvem návrh rekonstrukce stávajícího bazénu. Náklady na něj byly vyčísleny v rozsahu 110 – 130 milionů korun. Mnohem nákladnější novostavba za zimním stadionem byla označena v tu dobu pro město finančně neúnosná, proto jsme ji zavrhli,“ uvedl k rozhodnutí zastupitelů v dubnu 2016 tehdejší i současný starosta Tomáš Mach. Podle něj poté vedení města se starostou Pavlem Fojtíkem projekt přepracovalo a cena rekonstrukce se vyšplhala na 250 milionů korun bez DPH. „Ale tyto peníze město nemělo, nemá a mít nebude,“ dodal Mach.

V jednom z rozhovorů na Rádiu Patriot se proti slovům tehdy opozičního zastupitele Macha důrazně ohradil tehdejší místostarosta Jan Ritter: „Částka o které neustále mluví pan Mach, tedy rekonstrukce bazénu za 130 milionů korun nebyla nikdy reálná, bylo to spíš zbožné přání. Nevím, kde se taková cena vzala, ale rozhodně se za ni nedá bazén zrekonstruovat.“

Pravdou je, že od původního záměru „rekonstrukce“ se projekt dostal v podstatě k úplné demolici budovy a stavbě nového bazénu na stávajícím místě. 

Rada města Nymburk už rozhodla, že nechce v rekonstrukci současného bazénu pokračovat a doporučuje zastupitelům hlasovat pro stavbu nového v lokalitě za Zimním stadionem. Tam ostatně situoval velkoryse pojaté aquacentrum již bývalý starosta Nymburka Ladislav Kutík. Termín dokončení neuskutečněné stavby byl tehdy dán na rok 2010. Ke stavbě nedošlo z důvodu enormní finanční náročnosti jak na výstavbu, tak na samotný provoz vodního centra.

Nyní se tedy vracíme na původní místo, ale se střízlivým projektem, který by se podle starosty Macha ani zdaleka neměl přiblížit kritizované čtvrt miliardě za rekonstrukci současného bazénu. 

Na druhou stranu se v rekonstrukci bazénu na Boleslavské třídě udělalo hodně práce. Projekt je v tuto chvíli před vypsáním výběrového řízení na dodavatele stavby. Je vydáno stavební povolení, teoreticky by se tedy letos mohlo začít stavět. Nymburští demokraté, jež vede právě Jan Ritter, na svém webu k tématu uveřejnili: „Na přípravě dokumentace město pracuje již celé 3 roky – od 13. dubna 2016, kdy bylo o tomto záměru zastupitelstvem rozhodnuto. Nyní je po vyčerpávajícím úsilí projektově vše připraveno, vydáno stavební povolení, dokonce se investovalo do nezávislé odborné kontroly projektu a návrhu možných úspor investičních nákladů. To vše má nyní skončit v koši nebo minimálně opět v šuplíku a začít znovu, v podstatě od nuly – již po několikáté změnit záměr s vizí nového bazénu u zimního stadionu.“

Zastupitel Jan Ritter si myslí, že by se v rozjetém projektu mělo pokračovat. „Pro stavbu nového bazénu hlasovat nebudu,“ uvedl Ritter.

Josef Podolák

 


  • 0

Nemocnice Nymburk se připojila k projektu Život v kufříku, který myslí na odložená miminka. Ročně se svých dětí v nymburské porodnici vzdá několik maminek

NYMBURK – Nymburská nemocnice se v pondělí 15. dubna připojila k projektu Život v kufříku. Ten je zaměřen na děti, které opouštějí porodnici bez biologické matky. V těchto smutných případech bude naše porodnice plnit zvláštní kufříky osobními předměty miminek – fotografiemi, dudlíkem, oblečením, porodním náramkem atd. A právě dnes nemocnice převzala deset prvních kufříků od Nadačního fondu La Vida Loca, organizátora projektu.

S nápadem připojit nymburskou porodnici k Životu v kufříku přišla Lenka Komárková, vrchní sestra gynekologicko-porodnického oddělení: „Začátkem roku jsem oslovila organizátory, protože jsem chtěla, aby i naše porodnice pomáhala dětem bez biologické matky vytvářet první vzpomínky od samého počátku jejich života. Děti, které v období dospívání nemají žádné informace o tom, jak přišly na svět, jak vypadaly, kdo a kde o ně pečoval, se jen těžko vyrovnávají se skutečností, že byly svými matkami odloženy, a tak i naše oddělení se chce připojit s myšlenkou tyto děti podpořit.“

Po celé České republice je takových dětí ročně až 500. Lenka Komárková odhaduje, že zásoba deseti kufříků v nymburské nemocnici vystačí zhruba na rok a půl.

Projekt Život v kufříku spatřil světlo světa v roce 2015 a od té doby se do něj po celé České republice zapojilo již na 40 porodnic. Paní Iva Říhová, spoluzakladatelka Nadačního fondu La Vida Loca, k hlavní myšlence projektu dodává: „Chceme dát dětem na vědomí, že i ony byly po narození někým milovány, s láskou chovány sestřičkami, opečovávány lékaři, že jim babičky v domovech pro seniory ručně vyrobily hračky a myslely na ně. Kufřík jim o tom od samého počátku jejich života nese jasnou zprávu.“

Martina Opava, spoluzakladatelka Nadačního fondu LA VIDA LOCA, závěrem poděkovala všem sestřičkám a dalšímu odbornému personálu nymburské nemocnice za čas, který věnují přípravě vzpomínkového kufříku a za jejich láskyplnou náruč, kterou odloženým dětem poskytují.

Více informací o projektu Kufřík pro život najdete zde.


  • 0

Respondeo pomáhá i mladým lidem na cestě životem. Pomoc nabízí v Nymburce, Poděbradech a Mladé Boleslavi

NYMBURK – Rodinné zázemí je pro nás všechny a hlavně děti velmi důležité. Teenager Petr o tom ví své. Vyrůstal bez matky a s otcem si nedokázali vytvořit dobrý vztah. Šancí na lepší život je teď pro něj nová škola.

Šestnáctiletý Petr žije pouze s otcem, matka se ho v raném dětství zřekla a nestýkají se spolu. S tím se Petr stále jen těžko vyrovnává, matka mu chybí. Navíc rodina nemá peněz nazbyt. Na klidu Petrovi nepřidá ani to, že se s otcem často stěhovali a on si tak jen obtížně hledal kamarády. Vše vyvrcholilo tím, že se Petr začal se toulat, občas jej musel otec hledat, když domů vůbec nepřišel.

Vhodné prostředí

V té době se táta Petra obrátil na Respondeo s žádostí o pomoc. A jelikož to bylo ve chvíli, kdy Petr ukončil základní školu, bylo nutné nejdřív ze všeho najít pro Petra vhodnou střední školu. A jelikož projevil zájem vyučit se o v oboru kuchař – číšník, začali jsme hledat pro něj tu nejvíce vhodnou. „Našli jsme ve vzdálenějším koutu Čech, malou školu s téměř domácím prostředím, kde je ve třídě pouze několik dětí, s nimiž je pracováno individuálně. Navíc ke škole patří také internát, což je pro Petra, který se doma necítí dobře a proto často z domu utíká, určitým východiskem,“ říká sociální pracovnice, která s rodinou pracuje.

Šance na lepší život

Petr možnost navštěvovat tuto školu velmi přivítal a na nový začátek se velmi těšil. Společnými silami jsme zařídili vše, co bylo k přijetí na školu třeba. A Petra opravdu na školu přijali, navíc se podařilo vzhledem k složité finanční situaci rodiny domluvit splátkový kalendář placení ubytování a stravy.

Nyní už nezbývá, než Petrovi držet palce, aby dokázal nového začátku plně využít, školu dokončil a v budoucnu si našel zaměstnání, které ho bude bavit.


O Respondeo z.s.:

V rámci programu Pomoc rodinám s dětmi nabízíme pomoc a podporu rodinám s dětmi do 18 let, které se dostaly do nepříznivé životní situace, jsou v agendě orgánu sociálně-právní ochrany dítěte (OSPOD) a bydlí na území Nymburska, Poděbradska a okresu Mladá Boleslav.

Pomoc a podpora  je vždy bezplatná,  realizuje ji tým Respondea, z. s. v úzké spolupráci s příslušnými rodinami a OSPODy. Služba je poskytována převážně terénní formou, konzultace jsou možné po telefonické domluvě také v prostoru Respondea, z. s.

Toto je skutečný příběh, který nám do redakce Rádia Patriot zaslaly pracovnice zapsaného spolku Respondeo.


  • 0

Bilance letošní akce Ukliďme Česko v Nymburce: Dvě tuny odpadu z hůře přístupných míst a skvělá práce Technických služeb

NYMBURK – V sobotu 6. dubna 2019 se v celé republice uskutečnil již 7. ročník ekologické dobrovolnické akce Ukliďme Česko. Dobrovolníci a organizace z celé republiky se k této akci hlásí a po registraci na webu Ukliďme Česko mají možnost o svém úklidu dát vědět všem obyvatelům ve svém okolí. A následně od hlavního organizátora a jeho sponzorů mohou získat i zdarma rukavice, či pytle pro sběr.

Před šesti lety s touto aktivitou v Nymburce začala skupina nadšenců okolo Rádia Patriot. Tehdy se po celé republice konalo několik stovek akcí a mezi pořadatele patřily zejména zájmové skupiny a party nadšených dobrovolníků. V letošním roce bylo do akce zaregistrováno hodně přes 3000 organizátorů. V Nymburce se jednalo o čtyři samostatné akce. Pořadateli byly bez výjimky politické strany a hnutí spjaté s Nymburskou radnicí. Tento fakt mohl odradit některé občany, kteří bohulibou ekologickou činnost s politikou spojovat nechtějí, nicméně jiný pořadatel se v Nymburce neobjevil. I tak se ale akce pod hlavičkou stran a hnutí zúčastnilo několik desítek dospělých i dětí. Jednotliví organizátoři si dopředu vybrali místa a trasy, které bylo potřeba projít a zbavit odpadu. Například Nymburští Demokraté zvolili cestu od hradeb podél řeky Mrliny a poté podle železniční trati k hlavnímu nádraží. Zástupci TOP 09 avizovali sraz na Zálabí u Hrabalova posezení a poté úklid v parku Na Ostrově, Piráti zvolili cestu od hradeb přes skatepark až k prostorám okolo zimního stadionu. A konečně Nymburk s klidem měl sraz u ZŠ Letců RAF a vydal se na přístupové cesty do Nymburka a do lokality u zimního stadionu.

Počasí, navzdory předpovědi, všem účastníkům přálo a přineslo příjemný jasný jarní den. Co do množství byli nejúspěšnějšími uklízeči zástupci Pirátů společně s NsK, kteří se nahodile sešli v prostoru mezi železniční tratí a zimním stadionem, kde se povedlo posbírat a uklidit odpad, který naplnil celý velký kontejner a odhadem jej mohlo být určitě přes 1 tunu. Bylo zlikvidováno několik doupat zřejmě po obyvatelích bez přístřeší, stovky lahví, střepů, pet lahví, matrace, několik injekčních stříkaček i hromada již hůře identifikovatelných předmětů.

Další skupiny sice nevyprodukovaly takové velké množství odpadů, nicméně uklízely na místech více veřejných, kde se o prostor velmi dobře starají nymburské technické služby a tak snad s výjimkou prostorů podél Mrliny a také železnice není nepořádku až tolik. Technické služby města Nymburk aktivně spolupracovaly s jednotlivými organizátory a po upřesnění místa, kde se nachází sebrané pytle, byly tyto během několika desítek minut odvezeny. Na žádost přistavení velkoobjemového kontejneru k zimnímu stadionu operátor reagoval tak rychle, že kontejner byl na místě do 10 minut.

Dohromady se v Nymburce akce zúčastnilo zhruba 55 lidí, včetně asi 15 dětí. Bylo nasbíráno a uklizeno okolo 2 tun odpadu a většina účastníků si akci užila. Zbývá jen se zamyslet, jak úspěšná by taková akce byla bez politického podtextu, kdyby jí například znovu organizovaly zájmové skupiny, školy, nebo například skauti. V jiných městech a obcích je to s organizátory podobné.


Na závěr je třeba vyslovit spokojenost s tím, jak se čistota veřejného prostoru za několik let výrazně zlepšila. Většina černých skládek již byla odklizena, ulice a veřejná prostranství nejen v Nymburce jsou o mnoho čistší. Lidé si také více všímají nepořádku a mnoho z nich se chová mnohem zodpovědněji ke svému okolí. Pokud tento trend bude následovat, nebude během několika málo let akce Ukliďme Česko v této podobě již víceméně potřebná, protože nepůjde o úklid, ale spíše příjemnou procházku jarní přírodou.

Petr Procházka


  • 0

Právě vyšla knižní novinka nakladatelství Regia: Tajemné stezky Starobylým Českobrodskem – mezi Výrovkou a Šemberou

NYMBURK / ČESKOBRODSKO – Nymburský spisovatel, publicista a znalec regionu středního Polabí, autor knih Tajemné stezky Zlatým pruhem Polabí a Tajemné stezky Svatojiřským lesem (a čtyř desítek dalších) Jan Řehounek tentokrát odbočil od Labe po jeho přítoku – Výrovce, aby čtenářům přiblížil turisticky dosud téměř neobjevený kus země, obecně známý jako Českobrodsko. Protože jde ale o území sevřené toky Výrovky a Šembery, říká se mu Pošembeří.

Začíná jen kousek za hranicemi velké Prahy, na samých hranicích Úval, ve Vyšehořovicích, Tuklatech a Škvorci. Na severu ho ohraničuje dálnice D11, na jihu silnice z Mukařova do Zásmuk. Na východě sahá téměř ke Kolínu. Nejsou tu velké městské aglomerace, největšími městy jsou Český Brod, Kostelec nad Černými lesy, Kouřim a Pečky. Zato ale Pošembeří oplývá krásnou přírodou a historickými památkami.

Známá jsou například městská památková centra výše jmenovaných měst, skanzen v Kouřimi, kostely v Plaňanech či lipanské bojiště… Jen málokdo ale zná soubor gotických památek ve Vyšehořovicích, zámek ve Škvorci, románskou baziliku v Tismicích, rodiště svatého Prokopa v Chotouni a odtud se táhnoucí Čertovu brázdu, tvrze v Tuchorazi či Hradeníně, markomanská archeologická naleziště u Dobřichova, barokní sladovnu v Kounicích, židovský hřbitov v Přistoupimi…  Z přírodních krás stojí za návštěvu kopec Klepec u Přišimas, romantické Údolí Šembery, přírodní rezervace u Chroustova, svědecké kopce u Bříství a Přerova… Na kole si lze projet Středočeskou ovocnou cyklostezku, jež vede napříč Pošembeřím.

Ani Tajemným stezkám v nadtitulu knihy nezůstává autor nic dlužen. Spousta míst je opředena pověstmi a lidovými povídačkami. Od těch nejstarších legend o svatém Prokopovi až po říkačky související s lidovými zvyky a svátky.

Kniha v pevné vazbě má 270 stran. Je vybavena víc jak dvěma stovkami ilustrací, z toho je 119 současných fotografií, 25 historických fotografií a 7 historických pohlednic, 49 rytin a reprodukcí obrazů, 4 výseky map a 8 městských znaků.

Ač je již kniha v dobrých knihkupectvích v prodeji, její křest se uskuteční až 1. května. Nakladatel Jan Martinec k tomuto slavnostnímu aktu využil za podpory Městského úřadu v Českém Brodu zcela mimořádnou příležitost – závod automobilových veteránů Českobrodský okruh. Křest a následná autogramiáda se uskuteční přímo na českobrodském náměstí, před starou radnicí v 10 hodin.

Informace o autorovi a jeho publikacích naleznete zde: www.rehounek-kaplanka.webnode.cz


  • 0

Středočeský kraj se rozdělí na čtyři menší. Současný stav je v nejlidnatějším kraji v republice neudržitelný

PRAHA – Včera, dne 31. 3. bylo na středočeském zastupitelstvu odhlasováno, že po krajských volbách v roce 2020 bude Středočeský kraj rozdělen na čtvrtiny, vznikne tak Benešovský, Mladoboleslavský, Kladenský a Berounský kraj. Piráti Středočeského kraje předložili návrh hejtmance Jaroslavě Pokorné-Jermanové na rozdělení územního celku, který společně obývají, již v druhé polovině loňského roku.

„Připravili jsme dvě alternativy – rozdělení původního uspořádání na poloviny nebo na čtvrtiny. Obě tyto možnosti mají svá pro i proti, ale výhody oproti stávajícímu neutěšenému stavu převažují,“ představuje předseda středočeských Pirátů Ing. Bc. et Bc. Jiří Snížek své návrhy. Po dlouhých diskusích s krajskými zastupiteli, samosprávami i veřejností nakonec zvítězila druhá varianta. „Jsme rádi, že jsme mohli participovat na konečném řešení tohoto problému,“ dodává Ing. Bc. et Bc. Jiří Snížek.

V případě „pouhého“ půlení kraje by jako přirozená hranice byla vybrána řeka Vltava, která protéká středními Čechami v severojižním směru. V případě čtvrcení, které bylo po dlouhých peripetiích vybráno, je to však s hranicemi složitější; k řece Vltavě je nutné přidat východozápadní kolmici, která povede východně od Prahy středem mezi Kolínem a Kutnou Horou, skrz Kouřim a na západně mezi Kladnem – Krušovicemi na severu a Rakovníkem – Jesenicí na jihu.

„Středočeský kraj je rozlohou ze všech největší (11 000 km2), má nejvíce obcí (1 148) a nejvíce okresů (12). Když tato čísla srovnáme s nejmenšími kraji, dostaneme se zhruba na 3,5 násobek velikosti Libereckého kraje; máme devětkrát více obcí a čtyřikrát více okresů než má Karlovarský kraj. Spolu s absencí přirozeného centra, kterým je nyní fakticky jiný kraj, nebo časem ztraceného dojížděním na úřady soustředěnými v Praze, vychází, že rozdělení nynějšího Středočeského kraje na menší celky dává smysl,“ vysvětluje expert mobility za Piráty Jan Lička.

“Však jasný,” dodává řidič kamionu, kterého jsme oslovili v tradiční ranní koloně u sjezdu na Říčany. Nepřál si uvést své jméno, ale za sklem měl kromě šesti mýtných krabiček ceduli KAREL: “Tenhle kus země je jako donut. Ať už ho načneš z kterýhokoli konce, skončíš v díře uprostřed.”

Jedním ze sporných území je obec Živohošť na březích vodní nádrže Slapy, která je řekou rozdělená na dvě části. Stará část obce s kostelem se nachází na levém břehu, větší část zástavby naopak na břehu pravém, proto při hlasování na jednání místního zastupitelstva došlo k patové situaci – 2 zastupitelé hlasovali pro to, aby se Živohošť připojila ke kraji na levém břehu, 2 zastupitelé jsou pro břeh pravý a starosta se raději při hlasování zdržel; s tím, že tohle vyřeší jen zázrak. Nakonec proto bude uspořádán boží soud místním referendem, souběžně konaným s volbami do Evropského parlamentu, což nově umožňuje zákon z pera pirátského poslance Vojtěcha Pikala.

Různé části kraje navíc vykazují nevraživost vůči sobě navzájem, nejčastěji kvůli dojmu, že kraj kvůli svému rozsahu investuje jen do obcí, za které lobbují krajští zastupitelé. „Nevím, proč by hrad Karlštejn měl dostat dotaci 95 milionů korun na rekonstrukci a zámek ve Vlašimi pouze 33 milionů,“ uvedla nespokojená obyvatelka Vlašimi: „Přitom naši sádroví trpaslíci vydrží bez hnutí stát dvakrát dýl a navíc jsou omyvatelní.“

Oponenti tohoto pirátského návrhu rádi argumentují skutečností, že při rozdělení kraje na čtyři neúměrně naroste byrokratická zátěž, množství úřadů a peněz vynaložených na tuto agendu. Na to ale je prý jednoduchý lék. „Piráti stále tvrdí, že úřady mají obíhat data, ne lidé. Když se zvládneme postavit této výzvě a vytvoříme úřad nové generace, můžeme s minimem lidských zdrojů i finančních prostředků, za předpokladu využití volných open source licencí, docílit velké efektivity jakéhokoliv úřadu,“ uzavírá Patrick Zandl, specialista na e-government. “V naší vizi bude obíhat jen hejtman.” A to je naopak myšlenka, která se líbí hejtmance Jaroslavě Pokorné Jermanové. „S pirátským návrhem jsem souhlasila a nyní jej budu podporovat. Zásadní pro mě je, že až budu po volbách v roce 2020 opět zvolena do čela kraje, už budu fakticky hejtmankou všech čtyř krajů. To se bude líbit i předsedovi strany,“ svěřila se čtyřjediná hejtmanka Pokorná Jermanová.

 

 

 

 

APRÍL! APRÍL! APRÍL!!!

Tento článek je z většiny smyšlený. Nicméně jak se říká „na každém šprochu pravdy trochu“, středočeské Piráty tato problematika i v evropském měřítku neobvyklého uspořádání kraje opravdu zajímá a k diskusi, jak z toho ven, se můžete přidat na pirátském fóru. Náměty a připomínky jsou vítány!


  • 2

„Pojďme zachránit hrobky ze zrušeného hřbitova u kostela sv. Jiří v Nymburce.“ Historička Věra Jaklová při svých bádáních po světě myslí na svůj rodný Nymburk

WASHINGTON / NYMBURK – Po velké odezvě na první text „Vize pro Nymburk“ historičky a archeoložky Mgr. Věry Klontza-Jaklové, uveřejněný na webu Rádia Patriot, publikujeme druhé zamyšlení rodilé Nymburačky. Přes osobní vzpomínky a pootevřené dveře do dětství, nabízí spolupráci při záchraně historizujících hrobek na zrušeném hřbitově u kostela svatého Jiří v Tyršově ulici i obnově dnes možná opomíjeného parčíku u zimního stadionu.


Když do hrobu, tak se vší romantikou aneb Od vzpomínek k akci

Lisa, Brita a jejich první „odborný průzkum“ hrobek u stadionu

Mojí nejlepší dětskou kamarádkou byla Iva K. Chodily jsme spolu do školy, bruslit, na gymnastiku, do hudebky, do knihovny, na „němčinku“ k paní Fuksové, co nám říkala kulíškové, společně jsme četly, což se nakonec neukázalo jako ten nejlepší nápad…

Na tréningy krasobruslení, tzv. kraso, jsme chodily přes parčík u svatého Jiří. Od našich maminek, jež jsou rodilé Nymburačky, jsme dobře věděly, že přecházíme zrušený hřbitov a že domky, které v našich dětských očích připomínaly malé zámečky, jsou rovněž hrobkami. Často jsme se snažily zahlédnout alespoň náznak rakve ve spárách víka hrobových komor. Nic jsme nikdy neviděly, ale byly jsme si jisté, že tam rakve jsou a v nich spočívají ostatky záhadných Nymburáků.

Zvlášť novogotická hrobka rodiny Tuzarových nás přitahovala.

„To je jako pro Drákulu,“ shodly jsme se. V knihovně mých rodičů se mi podařilo vyštrachat ikonický román B. Stockera Drakula a jednomyslně jsme se s Ivou usnesly, že právě to je ta zásadní literatura vhodná k nastudování problematiky nymburských hrobek u stadionu. Upozorňuji, že nám mohlo být tak osm. Coby vášnivé čtenářky jsme si představovaly, že jsme Lisa a Brita z Bulerbynu, Anička a Pipi Dlouhá Punčocha, ale také jsme si vymýšlely fantastická jména, psaly jsme si dopisy, pozdravy z fantastických světů, které jsme si dávaly do schránek, anebo si je posílaly provázkovou poštou přes balkónovou přepážku. Naše fantazie byla nabuzená na nejvyšší možnou míru. Svěřila jsem se mamince, že si přečteme Drákulu. Samozřejmě mi dala rázně najevo, že to rozhodně není čtivo pro nás a knihu schovala. Ale na dvě odhodlané a podnikavé osmileté holky si nikdo nepřijde. Publikaci jsme snadno objevily. Když šli rodiče do kina a my spaly společně v jenom bytě, schované pod peřinou a s baterkou jsme slavný horor zhltly „na první dobrou“… Výsledek se brzy dostavil. Začaly jsme se bát i vlastního stínu. Rodiče dlouho nemohli pochopit, proč je nabádám, aby zásadně nikoho neznámého nezvali do bytu, proč si nechávám otevřené dveře u záchodu a žádám pravidelně k večeři topinky. Pořád jsme s Ivou řešily, kdo by z našeho okolí mohl být upír: podezřelí byli od protivného souseda až po paní učitelku hudební nauky. To, že je Tuzarovic hrobka sídlem nymburského upíra nám bylo více než jasné. No řekněte sami, kde jinde by se mohl usídlit? Hrobka nesla všechny indicie ideální upíří základny. Stará, nepoužívaná hrobka v koutě opuštěného hřbitova, obrostlá psím vínem. To je tak jasné…

Tuzarowa hrobka. Foto: Mirek Šuk

Jednou zvečera jsme šly z kraso tréningu. Byl podzim, sychravo a my měly naplánováno prozkoumat situaci. Vybavené kempingovou baterkou a křížkem po babičce jsme vyrazily na dobrodružnou misi. Už jenom přejít parčík vyžadovalo dost odvahy. Zaklesnuté do sebe a třesoucí se strachy jsme si dodávaly kuráž. Dostrkaly jsme se navzájem k hrobce, vytáhly baterku, spustily pár ubohých paprsků z monočlánku do spár víka a… nic, neviděly jsme ani ťuk stejně jako obvykle. Samozřejmě bychom přísahaly, že vidíme katafalk s naleštěnou rakví transylvánského vévody. Chvíli jsme třeštily zraky do tmy ve spáře, ale je třeba také jistit záda, a tak jsme se otočily směrem do parčíku… V první vteřině by se v nás krve nedořezal. Nad paloučkem se převaloval mlžný oblak. Naše fantazie jej viděla jako jasně ohraničený a postupující starým hřbitůvkem. Důkaz byl jasný. Hrůzou jsme se daly na úprk. Tašky s bruslemi nám mlátily do zad, my jsme pištěly a běžely tak, že i Jarmila Kratochvílová by za námi sotva klopýtala… Drákula v podobě mlhy dal o sobě jasně vědět. U nás doma skončila naše drákulovská anabáze přednáškou, že takové knihy nemám číst a že nemám věřit na takové hlouposti. Myslím, že pak nám na chvíli vydrželo racionální chování a můj táta pro nás chodil do nauky, abychom neblbly do zásoby, jak s oblibou na naši adresu opakoval.

Vždycky, když kolem hrobek jdu, třeba na „veřejňák“, vzpomenu si na naše drákulovské dobrodružství a musím se smát.

Hrobky u sv. Jiří k Nymburku patří a jsem si jistá, že podobné příběhy by přidala řada z vás. O to víc mi bylo líto, když jsem zaznamenala na sociálních médiích, že hrobky jsou ve špatném stavu, že se jejich degradace zrychluje a nikdo o ně ani okrajově nedbá. Ozvaly se i hlasy, že jejich likvidace není mimo rámec reálného. Pár odvážných hleslo, že to ani nejsou žádné historické památky. Začala jsem se tedy o hrobky zajímat. Bohužel můj průzkum a výzkum je poněkud omezený tím, že se momentálně nacházím dost daleko a nemohu vzít útokem nymburský archiv a jiné literární zdroje.

Konec starého hřbitova

Obě dvě hrobky jsou součástí hřbitova, který se rozkládal kolem kostelíka svatého Jiří na tzv. drahelickém předměstí. Goticko-renesanční kostelík je historickou památkou (od r. 1958) vedenou v památkovém katalogu pod číslem 1000157691. Hlavním nymburským hřbitovem byl původně farní hřbitov kolem kostela sv. Jiljí (dříve sv. Mikuláše), kde bylo zastaveno pohřbívání na základě výnosu Josefa II., který zakázal pohřby ve městech. Tehdy byl právě rozšířen hřbitov u sv. Jiří za hradbami. Hřbitov u sv. Jiljí byl definitivně zrušen v roce 1820.

Městský hřbitov u kostela sv. Jiří v Nymburce. Foto: Archiv Jana Řehounka

Na hřbitově sv. Jiří našla odpočinek řada významných občanů města a bylo zde množství umělecky hodnotných náhrobků. Např. náhrobek Jana Nepomuka Červinky se sochou truchlící ženy od sochaře J. Malínského; náhrobek T. Černého a rodiny Červinkovy od J. Maxe; náhrobek MUDr. Mikuláše Miksche s portrétním reliéfem a výzdobou od J. V. Myslbeka z r. 1878; náhrobek rodiny Krouských vytvořený podle návrhu J. Gočára, s bustou od S. Suchardy z r. 1906; náhrobek G. Červinky s reliéfem od V. Amorta z r. 1907, o kterém bude ještě řeč; náhrobek H. Karlíka s reliéfem od B. Kafky z r. 1927. Některé náhrobky byly umístěné na dvůr starého děkanství, část sochařské výzdoby skončila uložená v samotném kostele sv. Jiří, a pokud jsou moje informace správné, na restauraci těchto děl se momentálně pracuje.

Součástí hřbitova byly i 2 hrobky v historizujícím slohu, ke kterým se vrátíme.

V roce 1894 byl založen nový hřbitov podle plánů stavitele Červinky, protože starý již kapacitně nevyhovoval a od roku 1905 se začalo pohřbívat na novém hřbitově, kterému Nymburáci začali dávat přednost. Uvědomme si, že s příchodem železnice se město rychle zalidňovalo, předměstí u svatého Jiří se stalo prakticky součástí širšího centra města a hřbitov byl ve svém rozvoji omezen postupující zástavbou i železnicí. Patrně ani z hygienického hlediska nevyhovoval.

V roce 1963 bylo tedy rozhodnuto o zrušení tohoto hřbitova. Do 31. 12. 1965 mohli majitelé hrobek požádat o přesun pozůstatků, čehož nemnozí občané využili. Byly také přesunuty pozůstatky některých významných rodáků (např. básníka O. Theera). Následně v letech 1966 – 1967 byl hřbitov zrušen. Zachovány zůstaly pouze 3 hrobky: hrobka Gustava Červinky a dvě hrobkové kaple.

Likvidace hřbitova. Foto: Archiv Jana Řehounka

V souvislosti s likvidací kostela se často ozývají hlasy, že se jednalo o neuvážené zrušení, provedené barbarským způsobem, ale nasbírala jsem i řadu svědectví, která popisují celý postup celkem neurálně a bez emocí. Jedním z cílů mých snah je dohledat informace a materiály dokumentující přesun hřbitova, ale také další svědectví týkající se přesunu. Případně, zda byly a kde deponovány lidské pozůstatky ze zrušených hrobů.

Je fakt, že dnes bychom rozhodně postupovali při rušení hřbitova jinak. Takový přesun by se neobešel bez archeologického a antropologického zásahu. Hřbitov je citlivá věc. I hroby třeba z doby bronzové jsou pomníky lidských osudů a pieta je na místě.

Likvidace hřbitova. Foto: Archiv Jana Řehounka

U západní hřbitovní zdi byly zachovány 2 hrobky: novogotická stavba patřící rodině Tuzarových a hrobka v antickém stylu (pseudoklasicistní) neznámé rodiny.

Tyto hrobky nebyly zaneseny do památkového fondu a to patrně proto, že v době likvidace hřbitova neuplynula dostatečná doba, aby je Nymburáci chápali jako historické památky a ani historizující styly nebyly příliš ceněny.

Ze starého hřbitova byla zachována náhrobní stéla hrobu Gustava Červinky z roku 1907. Dnes jí chybí tabule s iniciály pohřbeného a skleněno-kovová lucerna. Bronzový nízký reliéf významného sochaře Viléma (jinde Vilíma) Amorta nebezpečně koroduje.

První z hrobkových kaplí je stavba v pseudogotickém (nebo novogotickém stylu), která v průčelí nese nápis 1886, Rodina Tuzarowa. Kaple stojí nad kryptou překrytou kamenným poklopem. Stěny hrobky uvnitř nesly barevnou ornamentální a štukovou výzdobu. Dnes je hrobka z velké části bez omítky, střecha je poničená, přední stěna je zastříkána sgraffiti a hrobka slouží jako občasné přístřeší osobám bez domova. Pokud nedojde k opravě, voda pronikající do zdiva a pod omítku naruší statiku stavby a ta půjde k zemi.

Detail poškození Tuzarowy hrobky. Foto: Mirek Šuk

V horším stavu je pseudoklasicistní hrobka napodobující antický chrám. Hlavní stěna nesla náhrobky a podpírala střechu z jihozápadní strany. Naproti stojí dva sloupy s profilovanými dříky a aeolsko-korintskými hlavicemi. Na dřevěných překladech, které tvořily také strop hrobky, jenž byl původně malovaný, byla položena střecha (crepis), jejíž pediment byl vyložen dřevěným bedněním. Kolem střechy byl umístěn prořezávaný dřevěný reliéf. Střecha je plechová, pláty plechy jsou na mnoha místech odtržené a visí ze střechy. Mezi sloupy byla umístěna kovová zábrana vymezující prostor hrobky a omezující přístup k poklopu krypty. Střecha hrobky je poničená, dřevo ztrouchnivělé a celá střešní konstrukce se začíná nebezpečně prohýbat.

Hrobka neznámé rodiny. Foto: Mirek Šuk

Podrobnější popisy hrobek můžete najít v publikace vydané Městem Nymburk z roku 2015: Sakrální a votivní drobné stavby, sochy a křížky v Nymburce z pera Jana Řehounka.

Tyto hrobky jsou již delší dobu v kritickém stavu, jejich oprava je naprosto nutná a nesnese příliš dlouhé váhání.

V této souvislosti jsem se obrátila na město dopisem (25.2.2019) s žádostí o zápis do fondu památek a sanaci hrobek. Ke cti odboru školství, kultury a památkové péče nutno připsat okamžitou reakci vedoucí odboru Mgr. Markéty Tomčíkové, ve které mě k mé radosti informovala, že zrestaurování hrobek je v plánu na období 2019 – 2020.

Obrátila jsem se také na Vlastivědné muzeum v Nymburce a na Okresní archiv s žádostí o umožnění studia jejich fondů souvisejících se hřbitovem, jeho zrušením a hrobkami. I z muzea se mi dostalo okamžité odpovědi.

Proč to všechno?

Proč by tyto hrobky měly být zachované a zapsané do památkového fondu? Proč by se měly zachraňovat? Jsou snad k něčemu dobré?
Hrobky, jejichž stáří dosahuje století a půl jsou poměrně vzácnými doklady historizující architektury. Na přelomu 19. a 20. století, stejně jako ve 20. století (hlavně do 60. let) byly tyto hrobky považovány za doklad měšťáckého nevkusu, za kýčovité stavby a jenom výjimečně chápány jako kulturní a historické památky. Mnohé byly strženy, o jiné se nikdo nestaral. Výjimečné zásahy byly učiněny v 70. a 80. letech. Samozřejmě nejprve byly restaurovány honosné stavby šlechtických rodů, o jejichž umělecké a historické hodnotě nebylo pochyb. V některých případech, jako třeba v Liberci, se staly takové hrobky součástí Zahrady vzpomínek, která vznikla na místě zrušeného hřbitova (https://www.liberecky-kraj.cz/dr-cs/13919-zahrada-vzpominek.html). Tento parčík s lapidáriem a hrobkou sklářského podnikatele F. Liebiega se stal zahradou roku 2013.
V posledních letech došlo k opravě podobných staveb i na jiných lokalitách. Například Olšanské hřbitovy se věnovaly sanaci hrobkových kaplí v letech 2015-2018 (http://www.hrbitovy.cz/?p=5486).

Hrobky by se měly také zachovat proto, že jsou součástí místního koloritu, dotvářejí podobu města, přispívají k jeho specifičnosti, vztahujeme k nim osobní i kolektivní vzpomínky a zážitky. Měly by tedy být uchovány coby nedílná součást města. Formálně splňují podmínky kulturní památky a jako takové by měly být chráněny, což předpokládá i památkový zákon.

Hrobkové kaple i Červinkům pomník (náhrobek) by tedy rozhodně měly být zapsány do památkového fondu a náležitě zrestaurovány.

Oživení a renovaci by si zasloužil i parčík, jehož jsou hrobky součástí. Mohly by se kupříkladu vrátit náhrobky, sochy… Městské a dekorační zahrady jsou velmi intenzivně studovaným tématem na mezinárodní scéně. Na institutu, kde momentálně působím, je rozsáhlé oddělení pro studium kulturní a městské krajiny, zahrad a parků (https://www.doaks.org/research/garden-landscape). S kolegy problematiku nymburských hrobek intenzivně diskutuji.

Co všechno bychom se mohli dozvědět?

Vzhledem k tomu, že ke zrušení hřbitova došlo bez archeologického dohledu, zajištění jeho případných reliktů by bylo na místě. Ideálně by bylo možné provést geofyzikální průzkum, který by odhalil nezasažené hrobové jámy, starší a hlubší relikty hřbitova, případně základy dalších kamenných staveb. Následně přesně mířený archeologické terénní zásah by mohl přinést řadu důležitých informací. Např. od kdy se na této nekropoli pohřbívalo?

Sokolský pohřeb. Foto: Archiv Jana Řehounka

V případě zachování lidských pozůstatků ze starého hřbitova by bylo možné provést alespoň některé antropologické analýzy, které by se mohly vyjádřit k zdravotnímu stavu pohřbené komunity, věkové struktuře, složení potravy, geografického původu pohřbených, i jejich genetické blízkosti nebo vzdálenosti.

To je sen letní noci…

Všechny mnou navrhované aktivity jsou reálné a realistické. Je (předpokládám) možné počítat s pomocí města, které je majitelem, stejně tak památkového úřadu, který má své povinnosti dost jasně definované zákonem. Zajištění případného průzkumu a výzkumu lokality by snadno zapadlo do různých archeologických projektů mých vlastních nebo mých kolegů.

Ale prvním krokem je zápis do fondu a oprava hrobek. Následujícím logickým krokem je diskuse, co s parčíkem? Jsem přesvědčená, že další direktivní zásah nějakého „architektonického génia“ odtrženého od reality by opět pobouřil místní. Říkám rovnou, že další podřezávání letitých stromů nedám… Představuji si veřejnou debatu a interakci občanů s architekty, se specialisty na městskou krajinu. Nedávno jsem, z důvodů svých aktivit v Nymburce, navštívila přednášku městské architekta města Detroit, kde právě takové komunitní jednání s městskou samosprávou i architekty výborně funguje a stalo se základem oživení města stiženého hlubokou ekonomickou krizí. Vznikají tak parky i celé čtvrtě, které nesou specifika svých obyvatel, kde se lidem líbí a baví je tam chodit, protože se sami podíleli na koncepci, realizaci, renovované oblasti splňují jejich představy.

Sama jsem skalním zastáncem teamové práce, interdisciplinárního přístupu a komunitních aktivit. Více očí víc vidí, více mozků více vymyslí. Hrobky stejně jako všechny ostatní památky nejsou moje, teoreticky jsou města, ale město je nás všech, takže i hrobky jsou nás všech, ale i těch, co už nebo ještě nežijí.

Kostel svatého Jiří a hřbitov. Foto: Archiv Jana Řehounka

Vyzývám tedy všechny Nymburáky, kteří žijí blízko i daleko, aby se zamysleli, zda nemají nějaké vzpomínky související s provozem a vzhledem hřbitova u sv. Jiří, s jeho likvidací. Vzpomínky mohou být jakékoliv osobní jako ty moje s Ivou, nebo přísně dokumentační. Možná tam vaše rodina měla hrob, máte v rodinném archivu nějaké dokumenty nebo fotografie. Ale obecně jakýkoliv detail, jakkoliv útržkovité informace mohou být nakonec velmi užitečné. Máte-li tedy nějaké materiály: písemné, fotografické apod. a jste ochotni se o ně podělit, naskenujte, nafoťte, pošlete.

Také vyzývám k tomu, abyste se vyjadřovali obecně k celému projektu, co si o něm myslíte, jak si představujete prostor kolem kostela svatého Jiří. Zda byste byli ochotní přispět třeba nějakou dobrovolnou činností.

Se všemi informacemi naložím profesionálně. Nic nebudu nikde šířit bez uvedení jména informátora nebo majitele dokumentu, natož bez jeho výslovného souhlasu. Nebudu šířit neověřené nebo sporné informace bez náležitého ověření a upřesňujícího komentáře.

Následně bych všechny materiály, které budou shromážděny a u kterých bude souhlas jejich majitele, zveřejnila „online“. Pokud se nám společnými silami podaří sesbírat dostatečně reprezentativní materiál, můžeme uvažovat o nějaké formě publikace, nebo třeba nějakém happeningu v parku u hrobek.

Již nyní musím poděkovat několika obětavým aktérům, bez kterých by ani tento text nevznikl. Moje srdečné díky směřují v první řadě k Mirkovi Šukovi za upozornění na stav hrobek, konzultaci celé problematiky a obětavé nafocení popisovaných objektů v době, kdy Nymburk připomínal sibiřskou metropoli. Také děkuji Lukášovi Trejbalovi za podporu a povzbuzování, Pepovi Podolákovi z Rádia Patriot za publikování mých textů a podnětnou výměnu názorů. Můj dík patří také paní místostarostce Stanislavě Tiché za tvůrčí komunikaci, povzbuzování kontaktovat městské kompetentní orgány. Přínosné byly i vzpomínky mé maminky (Věry Jaklové) a brožurka Sakrální a votivní drobné stavby, sochy a křížky v Nymburce (Jan Řehounek 2015).

Na vaše příspěvky, kritické i tvůrčí připomínky a komentáře se těším. Ke komunikaci můžete využívat jak sociální sítě, tak můj osobní email: vera.klontza@gmail.com

Upřímně Vaše,

Věra Klontza-Jaklová

 

 

 

 

Mgr. Věra Klontza-Jaklová, PhD.

Ústav archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity v Brně

&

Dumbarton Oaks Research Library and Collection

Trustees for Harvard University, Washington, D.C.


  • 1

Nymburská Špička se má stát novým prostorem pro kulturní a společenské akce, ale i pro běžné setkávání nejen Nymburáků

NYMBURK – V letošním roce byla podepsána smlouva o bezplatné výpůjčce Špičky od Povodí Labe, s.p., které je majitelem. Rada města chce tento zajímavý prostor více oživit a dlouhodobý pronájem je první krok, jak toho dosáhnout.

Nymburská Špička (foto: Tomáš Kukal)

„Pohled na město ze Špičky patří bezesporu k těm nejkrásnějším, které můžeme v Nymburce nalézt, a přesto právě toto místo stálo doposud trochu stranou pozornosti. Nyní to můžeme změnit a prostor více oživit a to nejen při městských akcích. Přidáním mobiliáře dáme lidem možnost více Špičku využívat k setkávání s přáteli, piknikům, anebo svatbám,“ vysvětlila místostarostka města Stanislava Tichá.

Město Nymburk uzavřelo s Povodím Labe, s. p., smlouvu o bezplatné výpůjčce pozemku Špičky, na dobu 5 let s možností dalšího prodloužení. Město chce Špičku využívat například při různých kulturních akcích včetně Nymburského posvícení, které se zde pravidelně pořádá. Na základě dlouhodobého pronájmu město plánuje tento prostor více zatraktivnit a přizpůsobit společenskému životu obyvatel. V přípravě je projekt na umístění laviček, stolů, podia, případně piknikového místa s ohništěm.


  • 0

Renomovaný časopis Rock&Pop se distancuje od stejnojmenného festivalu v Nymburce

NYMBURK – Dva ročníky Rock&Pop festivalu proběhly v Nymburce jako narozeninová oslava časopisu. Letošní ročník, který se má navíc přesunout z areálu bývaleho stadionu fotbalového Polabanu, do historického centra města, je ale zastřen několika neznámými. Minimálně za festivalem nestojí stejní lidé a používání původního loga je přinejmenším nesportovní.

Zde nabízíme reakci šéfredaktorky časopisu Rock&Pop:

Vážení čtenáři a příznivci našeho časopisu,

Rock&Pop fest není naše narozeninová oslava!

Vzhledem k tomu, že se nám množí dotazy ohledně připravovaného festivalu pod názvem Rock&Pop fest a především jeho programu, rozhodli jsme se vás uvést do situace. Po dva roky bylo město Nymburk a festival Rock&Pop fest místem oslav narozenin našeho časopisu, umožnila nám to pořádající agentura Alfedus. Hudební line-up festivalu, do kterého jsme mohli zasahovat, korespondoval s obsahem časopisu Rock&Pop a jeho složením jsme se snažili přiblížit vašemu vkusu. Na festivalu samotném se pak setkávali redaktoři se svými čtenáři a za doprovodu skvělé muziky důstojně oslavili další rok existence Rock&Popu. Bohužel letošní ročník festivalu Rock&Pop fest agentura Alfedus nepořádá a předala svoji pořadatelskou taktovku agentuře Bonaccione. Nikdo z redakce ani z vedení časopisu Rock&Pop se nepodílí na programu nebo na produkci akce. Nejedná se tak o naši další narozeninovou oslavu! Vzhledem k dlouhým administrativním přepisům, reklamním účelům a hladkému průběhu předání nese tato událost ještě stejný název, tedy Rock&Pop fest. Pokud se tuto akci pokusí nová pořádající agentura zopakovat i další rok, bude muset název festivalu změnit.

Martina Jablanovská, Rock&Pop


  • 0

Budova nymburského hlavního nádraží se bourat nebude! Shodlo se na tom vedení města se SŽDC

NYMBURK – Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) a město Nymburk budou postupovat společně při řešení rekonstrukce výpravní budovy na hlavním nádraží. Zástupci obou stran se na tom dohodli na společném jednání na začátku března.

„Městem poslední dobou hýbala otázka o osudu budovy hlavního nádraží, ani vedení města není osud budovy lhostejný. Nymburské nádraží je pevnou součástí našeho města a stojí tu už od roku 1870. Z tohoto důvodu jsme iniciovali schůzku se zástupci SŽDC, která je majitelem budovy. Nádraží jsme chtěli zachránit, aniž by ho město muselo koupit, a to se nám podařilo,“ vysvětlil místostarosta města Mgr. Bořek Černý.

Přítomní za město Nymburk i SŽDC se shodli, že optimální řešení rekonstrukce výpravní budovy a přednádraží je nutné vytvářet společně. Jen tak může vzniknout funkční celek s logicky navazujícími pěšími trasami a provázaným urbanistickým řešením.

Snahou obou stran je stávající historickou výpravní budovu zachovat, využít ji pro cestující a zároveň z ní vytvořit objekt odpovídající potřebám veřejné dopravy v 21. století. Práce na potřebných dokumentacích zahájí město i SŽDC neprodleně.

Výpravní budova ve stanici Nymburk hlavní nádraží téměř 150 let dotváří charakter města a připomíná podíl železnice na jeho rozvoji. Současný stav výpravní budovy neodpovídá jejímu významu přestupního uzlu, který denně využívá v průměru 8000 cestujících.


  • 0

V nymburské nemocnici skončila jednatelka Alena Havelková. Rada města Nymburk ji odvolala z funkce

NYMBURK  – Na středečním jednání Rada města Nymburk při výkonu působnosti valné hromady Nemocnice Nymburk, s.r.o., odvolala Ing. Alenu Havelkovou z pozice jednatelky Nemocnice Nymburk, s.r.o.

Ing. Alena Havelková

Krizovým manažerem byl jmenován Dr. Ing. Ivan Oliva, který povede nemocnici do řádného ukončení výběrového řízení na nového jednatele.

Cílem současné koalice je provozovat nemocnici, která poskytuje kvalitní služby pacientům v našem regionu, nikoliv její prodej, jak je nám opakovaně podsouváno. Jsme přesvědčeni, že město Nymburk by jako jediný vlastník mělo provozovat „neziskovou nemocnici“, kde výnosy budou použity výhradně na zlepšování kvality služeb. Pracujeme na sestavení konsenzuálního plánu rozvoje, který bude odrážet potřebu zdravotních služeb v regionu, včetně jejich předpokládaného budoucího vývoje a zároveň bude ekonomicky únosný.

Víme, že kvalitní nemocnici tvoří především profesionální a stabilní týmy zdravotníků, kterým bychom chtěli, pro jejich náročnou práci, nadále poskytovat i odpovídající techniku a pracovní prostředí. V rozporu s tvrzením jednatelky bylo zjištěno, že nemocnice je bohužel zatížená nemalým investičním dluhem jak na hmotném, tak nehmotném majetku v řádech desítek milionů korun. Současně jako většina nemocnic v České republice se potýká s nedostatkem personálu. K dosažení naších cílů je nutná personální a ekonomická stabilizace, která vyjde z podrobné analýzy stavu. Pověření krizového manažera vedením Nemocnice Nymburk, s.r.o. a vyhlášení výběrového řízení na jednatele je prvním z nutných kroků k těmto cílům.

Dle vyjádření starosty města Nymburk Ing. Tomáše Macha, PhD. „Rada města konstatovala, že ze strany jednatelky nemocnice nejsou dlouhodobě činěny kroky k plnému zajištění nasmlouvané zdravotní péče. Jednatelka též do současné doby nepředložila požadovanou koncepci rozvoje nemocnice a nepravdivě informovala o její finanční kondici. Věříme, že podniknuté kroky jsou v zájmu občanů, pacientů, nemocnice i jejího personálu.“

V lednu letošního roku proběhlo jednání na Krajském úřadu Středočeského kraje, kde bylo vedení města upozorněno, že Nemocnice Nymburk má vážné problémy ve spolupráci se Záchrannou službou Středočeského kraje při zajištění péče o akutní pacienty.

Vzhledem k současnému stavu a potřebě lepší komunikace mezi městem Nymburk a nemocnicí rada města přijala další opatření. Koncem února došlo k rozšíření počtu členů dozorčí rady Nemocnice Nymburk, s.r.o. a jejímu obsazení odborníky nejen na problematiku zdravotnictví, ale i práva a ekonomie. Druhým krokem je jmenování radního pro oblast zdravotnictví, MUDr. Aleše Tomana, MBA. Zároveň Rada města Nymburka požádala okresní sdružení České lékařské komory Nymburk o spolupráci na tvorbě rozvojové koncepce nemocnice s důrazem na potřeby regionu a zlepšení spolupráce nemocnice s lékaři primární péče.

Petr Černohous, tiskový mluvčí MěÚ Nymburk


  • 0

Nymburský babybox dnes zachránil život prvnímu dítěti. Je to chlapeček. Dostane jméno Andílek?

(ilustrační foto)

NYMBURK – První miminko po téměř deseti letech existence babyboxu v nymburské nemocnici bylo do tohoto zařízení odloženo v pondělí po 13. hodině. Je to chlapeček a podle lékařů je v dobrém stavu. Dítě bylo převezeno do Nemocnice Kolín.

Babybox nymburské nemocnice

Na Den dětí, tedy 1. června roku 2009 byl v nymburské nemocnici instalován 25. babybox v republice. K téměř desetiletému výročí zachránil život prvnímu miminku. Je to asi týdenní chlapeček s váhou 3 kg a mírou 48 cm. „Chlapec je v dobrém zdravotním stavu. Po prvotních úkonech na našem novorozeneckém oddělení jsme chlapečka převezli do Oblastní nemocnice Kolín, protože tam mají, narozdíl od Nymburka, dětské oddělení,“ uvedl Miloslav Klíma, obchodně ekonomický náměstek Nemocnice Nymburk, s.r.o. Ale ani v kolínské nemocnici, neměli ještě v 16:00 hodin jasno, jaké jméno prcek dostane. Komplikací je, že dnes má podle kalendáře svátek Anděla. Ale také třeba Anděl. Bude se malý chráněnec jmenovat Andílek?


TV Patriot

Rádio Patriot doporučuje:

Reklama

Aktuální akce v Polabí

facebook.com/radiopatriot

Reklama

Vyhledávání na webu